„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mně i Mattovi se povedlo utéci z dohledu nepřátel a oba jsme se schovali pod nedaleký most. Udýchání, a ještě ne zdaleka propocení, jsme se opřeli zády o kamennou stěnu mostu a snažili se uklidnit náš dech. Jako první se uklidnil Matt, který mě ještě chvíli potom pozoroval, jak se snažím zklidnit rytmus mého dýchání.
„Nemáš moc dobrou fyzičku," rýpl si do mě blonďák s mírným úšklebkem. Já se tím nenechala rozhodit. O své fyzičce jsem věděla své.
„Ty na tom nejsi o nic líp," vrátila jsem mu to a konečně s uklidněným dechem se rozhlédla kolem. Uraženého výrazu Matta jsem si nevšimla. Naštěstí byl klid a nikde nebylo slyšet ani jedno z aut. Nevěděla jsem, zda je to vítězství. Mohli být kdykoliv a hnout se odtud pro nás mohlo být riskantní. Nevěřila jsem tomu, že by si Loki ještě nevšiml, že jsem pryč.
„Zdá se, že jsme jim utekli," uznal Matt po chvíli mlčení a pomalu vystoupil zpod mostu. Nejistě jsem ho pozorovala, protože jsem stále měla divný pocit, že jsme úplně neunikli. Matt byl ale jiného názoru a začal se rozhlížet kolem. Už jsem chtěla něco říct, když v tom jsem u levého spánku ucítila chladný kov hlavně pistole. Okamžitě jsem strnula, i když mě v nejhorším případě mohla zachránit regenerace. „Myslím, že můžeme pokračovat dál. Co, Amy?" tázal se mě Matt, který stále nic netušil. Až když se na mě otočil potom, co jsem mu neodpovídala. Též ztuhl a s viditelným strachem v očích se podíval na osobu za mnou.
„Já si myslím, že vy už nikam nepůjdete," řekl neznámý muž za mými zády. Jeho hlas byl takový hrubý a zároveň chladný a nenávistný. Nebylo radno ho provokovat, protože byl nejspíš opravdu schopný mi střelit kulku do hlavy.
Blonďák ho probodl nenávistným pohledem a přitom se kolem nás objevilo víc mužů se zbraněmi v rukou. „Spoutejte je. Vezmeme je za velitelem."
**
„Říkal jsem ti, že stát poblíž tý základny je blbost," štěkl na mě Matt, když ti nepřátelští chlapi nás odvezli až na jejich základnu nedaleko. Nelítostně nás vytáhli z velkého auta a v poutech nás vedli dovnitř. Chtěla jsem utéci už z auta, ale něco mi blokovalo použít mé schopnosti. Tudíž jsem byla bezmocná protože můj boj z blízka byl užitečný stejně asi jako... Já bez kouzel.
„Zmlkněte!" křikl na nás vůdce těch ozbrojených mužů, takže Matt raději zůstal zticha. Mně to takový problém nedělalo a v tichosti nás dovedli až do hlavní haly budovy. Všude bylo plno procházejících lidí, až mě to překvapovalo. I Matt vypadal zaskočeně, protože budova nyní vypadala, jakoby ty lidi chránila po jakési apokalypse. Jednalo se o lidi, kteří byli v normálních oblecích a nebo rodiny s dětmi.
Ozbrojení muži nás provedli kolem nich až do výtahu, kde nás takticky obklíčili a jeden z nich stiskl tlačítko nějakého patra. Dveře se za námi zavřely a pro Matta to bylo jako povel k útoku.
