„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hej, kam běžíš! Nemůžeš mě tady s nimi jen tak nechat!" vyjekl Bucky, když se Steve po telefonátu s Lily rozeběhl do šatny, kde se rychlostí blesku převlékl do civilu. Barnes stále nechápal co se dělo, protože Steve nic neřekl.
„Musím do porodnice. Amber nebo Pepper začala rodit a já u toho chci být," odůvodnil Steve svůj brzký odchod a vyrazil na parkoviště, kde měl zaparkované auto. Když tohle Bucky uslyšel, na nic nečekal. Vzal si svou koženou bundu, kterou si natáhl přes tričko a běžel rychle za Stevem, který už nastupoval do auta.
„Pojedu s tebou," umanul si brunet a než stihl Steve zareagovat, seděl mu Barnes na místě spolujezdce. Pouze si povzdechl a chtěl něco říct, ale Bucky ho zarazil. „Ať jde práce k čertu. Chci být u toho, když se stanu potřetí strejdou Buckym."
„Fajn, ale až se budou ptát, kde jsi byl, tak tě omlouvat nebudu," předem ho Rogers upozornil, než dupl na plyn a vyjel směrem porodnice.
**
Za ani ne půl hodiny jsme konečně dojely před nemocnici a rychle jsme s Lily vystoupily. Ona si vzala na starost Pepper a já mámu. Naštěstí mohla normálně chodit, i když s obtížemi. Odvedly jsme dovnitř, kde si nás všimli doktoři.
„Pomoc. Vedeme dvě rodící!" zavolala na ně Lily. Zaměstnanci na nic nečekali a rychle přivezli dvě křesla na kolečkách, na která obě posadili. Naštěstí nám dovolili jít s nimi a ženy podporovat až k pokojům, kde se rozdělily. Každou vzali do oddělené místnosti a nás nechali na chodbě. S Lily jsme si oddechly a sedly si na křeslo na chodbě.
„Až budeme mít děti my, budeme v porodnice o týden dopředu, aby nás nemuseli ti naši vozit," rozhodla jsem za nás obě a Lily se jen s úlevou zasmála.
„Jestli nám ti naši vůbec nějaký dítě udělaj," uchechtla si moje sestra a spokojeně se natáhla na křesla a nohy i s botami mi dala do klína. Zamračila jsem se. „No co?"
„Ty kalhoty mi vypereš," protočím očima a opřu se víc do křesla. Zároveň jsem sledovala konec chodby a vyhlížela tátu. Doufala jsem, že dorazí co nejdříve.
„Hmmm ne," odpověděla mi Lily na mou poznámku o praní prádla. Ignorovala jsem ji. Jakoby mé prosby byly nakonec vyslyšeny, spatřila jsem na konci chodby našeho tátu a po jeho boku k nám běžel i strejda Bucky. Lily dala rychle nohy dolů.
„Která... Která rodí?" vysoukal ze sebe táta, když k nám doběhl a snažil se vydýchat. Vypadal, jakoby právě uběhl dost dlouhý maratón. S Lily jsme se po sobě podívaly a vyměnily si pohledy, než jsme se na něj zase podívaly.
„Obě," řekneme sborově a táta začal chvílemi vypadat na to, jakoby tam měl sebou každou chvíli seknout. Bucky si uchechtl a poklepal ho rameni.
„No, chlape. Rozpůlit se asi neumíš, že?" ušklíbl se, jelikož mu tím právě vracel toho kapitána. Táta vydechl a podívaly se na něj s chladným pohledem.
