„Slibuješ?"
„Na mou duši," řekl zcela vážně Steve a Lily nad ním zakroutila nevěřícně hlavou.
„O duši bych raději moc nevtipkovala. Víš jak to dopadlo posledně," zavzpomínala dívka na to, když se její otec obětoval pro kámen duše a život Amber.
„V...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jak jste se dostali do Washingtonu? Hranice New Yorku jsou přísně hlídané," zeptal se mě Josef celkem zaujatě, když jsme skoro všichni seděli u jídelního stolu a já s Lokim... Spíš hlavně já jsem vysvětlovala všechna nedorozumění. Loki jen zamlkle seděl a díval se z okna. Matt si četl dnešní noviny a Sarah vařila pravděpodobně večeři, protože byla venku už skoro tma. Téměř jsem ztratila ponětí o čase a taky o tom, jak dlouho jsme už pryč.
„Portálem," odpověděla jsem muži prostou odpovědí. O svých schopnostech jsem už rodině řekla, tudíž to bruneta nijak nepřekvapilo, že jsem mluvila zrovna o portálech. Byla jsem ráda, že se nevyptávali na každý detail. Jen na to důležité.
„Josefe, tak už je nech. Jsou po těch všech zážitcích určitě unavení," skočila nám do toho Sarah, která došla ke stolu a položila přede mě a Lokiho talíře s nějakými těstovinami. Já i Loki jsme si jídlo prohlédli, ale polobůh se k němu nijak neměl. Rozhodl se dál dívat z okna. „Vy si nedáte?" zeptala se Sarah Lokiho trochu zklamaně.
„Nemám hlad," odmítl ji hořce a založil si ruce na hrudi. Pak se podíval na mě s kamenným pohledem, který si držel od chvíle, co jsme vešli do jídelny. Absolutně se mi nelíbil.
„To je škoda. No... Nevadí. Tak já to zase uklidím," Sarah se smutně pousmála, rozhodnutá si talíř s jídlem zase vzít, ale Matt byl rychlejší. Noviny, které si doteď četl, odložil na kraj stolu a na mámu se vřele usmál.
„To je dobrý. Vezmu si to," řekl tak, aby ho máma nedokázala odmítnout a začal hladově jist, jakoby nejedl celé týdny. Sarah nad svým synem pouze zakroutila hlavou a posadila se vedle manžela. Ten celou situaci nijak zvlášť nekomentoval.
Vydechla jsem a vzala si do ruky vidličku, které byla položená v talíři. Pomalu jsem začala jíst, abych rodinu neurazila. Měla jsem hlad, ale ne tak velký, abych toho spořádala najednou tuny. Byla jsem slušně vychovaná.
„Takže... Amy, kde máš rodiče?" položil mi Joseph další z mnoha otázek na můj osobní život. Když zmínil mé rodiče, ztuhla jsem. Vidličku se soustem jídla jsem odložila pomalu zpět do talíře a podívala se svému- dědovi do očí. Teda ještě to nevěděl, ale já ano. Nechtěla jsem to hned vyžvanit. Působilo by to divně nejen pro ně, ale i pro mě.
„Jsou v New Yorku. Potom, co jsme se dostali z vězení Hely, rozpustili jsme se a začali hledat pomoc," vysvětlila jsem brunetovi na jeden nádech a pod stolem si hrála s prsty. Když šlo o svěřování se ostatním, byla jsem dost opatrná. Zvlášť teď. I když byli moji příbuzní, váhala jsem, jestli jim věřit.
„Měli bychom vyrazit. Děkujeme za pohoštění, ale ztrácíme tu zbytečně čas," řekl zničehonic Loki, který akorát vstal ze židle a ironicky se na rodinku usmál. Pak se podíval na mě a chytil mě za ruku. Vytáhl mě na nohy a vyrazil se mnou pryč. Když mě dotáhl až do předsíně, konečně jsem se mu zvládla vytrhnout. Probodla jsem poloboha pohledem a nedokázala pochopit, co se to s ním poslední dobou dělo.
