𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

68.

„Opusťte tyto prostory, nebo toho budete litovat,” promluvila k nám Hela varovně, když boj s nemrtvými na chvíli ustál. Ona se dívala na nás a my pro změnu na ni. Jednoho po druhém probodávala pohledem a čekala na to, až ustoupíme. Toho se ale nedočkala.

„Jak se zdá, tak na to pravděpodobně nepřistoupí,” řekl Tony s klidem a prošel kolem nás až dopředu, aby na Helu dobře viděl. Výraz Hely byl k nezaplacení.

„Stark. Jak je to možné.”

„Tvoji vojáci už nejsou jediní, kdo dokáže vstát z mrtvých,” uchechtl si Tony. „Sice tu úplně nejsem ve fyzické formě, ale tohle,” zaťukal kloubem prstu na brnění na druhé ruce. „Tohle aspoň potvrzuje mou existenci. Zničíš tenhle obleku, vrátím se v jiném. Mám jich dost na to, aby ses mě nezbavila.”

„To ještě nevíš úplně jistě,” protočila Hela očima a její oči zazářily žlutou barvou. Následovalo hlasité zavrčení velkého zvířete. Vyskočil po nás její velký černý Vlk, co ji poslouchal na každé slovo. Než stihl po někom z nás chňapnout, odhodila ho jakási střela odněkud ze strany. Vlk dopadl před Heliny nohy a postavil se zpět na nohy. Zavrčel ještě zuřivěji, než doposud.

„Fenris, zabij je!” zavelela královna a vlk vyběhl. Fenris konkrétně zamířila na mě, mámu a Wandu s Natashou, když jsme zrovna stály u sebe. Wanda už byla připravená zvíře odrazit, ale přistál před námi oblek Iron Mana v barvách americké vlajky. Na levé ruce se mu objevil hologram tátova štítu a nabral na něj velkého vlka. Následně jej odhodil pryč. Hela strnula na místě.

„Tony, to je tvoje práce?” zeptala se Natasha. Všichni jsme mysleli, že to byl jen dálkově ovládaný oblek, ale něco bylo jinak. Oblek se otočil pomalu čelem k nám a hologram štítu zmizel.

„Já? Já podobnej sebevrah nejsem,” řekl Tony kousek od nás stále ve svém červenozlatém brnění. Krátce jsme se podívali na Tonyho a poté zpět na modrý oblek. Začal se znovu hýbat. Prsty si přiložil na levý spánek hlavy a helma začala mizet. Byla použita nano technika, jakou Tony použil u jeho posledních obleků.

Když jsme uviděli tvář toho, kdo na sobě brnění měl, všichni jsme ztuhli. I Hela vypadala zaskočeně, když uviděla Kapitána Ameriku. Pravděpodobně měla v plánu vyřadit ho z boje úplně a ne ho jen někam uklidit.

„Tati!” „Steve?!” vykřikla jsem spolu s Lily a mámou. S Lily jsme k němu doběhly první a objaly jsme ho. Obtočil kolem nás ruce a pevně nás k sobě přitiskl. Nehledě na to, že kolem zase začal zuřit boj.

„Jste obě v pořádku?” začal se táta starat a podíval se na nás.

„Teď už ano,” usmála se Lily a pustila ho, tak jako já. Došla k nám i máma a pohledy obou se okamžitě střetly.

„Co tě to proboha napadlo!” vyjel táta na mámu a byl viditelně naštvaný. „Mohla tě zabít. Co sis myslela?!”

„Jedinej v naší rodině, kdo se umí hádat jsem já. Ty to radši nezkoušej,” protočila máma očimaočima. „Nebudeme přece Hele dělat divadlo.”

„Vůbec nevíš jak jsem se o tebe bál...”

„Bál ses natolik, že tě to zvedlo na nohy?” zašklebila se máma a táta se zamračil.

„To nebyl vti-” nestihl táta říct protest a máma ho políbila, aby jej umlčela. Táta se nijak nebránil a naopak se hned zapojil a dál mámě ruce na boky. Lily ihned odvrátila pohled jinam a mě to dohnalo k slzám. Až po pár vteřinách jsem si uvědomila, že se mnou cloumají hormony, jelikož jsem pohled od vracela vždycky taky. Proto jsem raději udělala totéž co Lily.

„Jestli brečíš po tomhle, tak se bojím toho, co budeš následující měsíce jíst,” neodpustila si Lily rýpavou poznámku na moje těhotenství. „Ale asi nebudu muset, protože jestli to táta zjistí, tak tě vystěhuje-”

„Co jestli zjistím?” ozval se za námi jeho hlas a Lily strnula. Nečekala, že nás bude poslouchat.

„Ále niic,” Lily se nevině usmála.

„Chcete tam pořád kecat, nebo nám jít konečně pomoct?!” zavolal na nás kdosi z týmu. Přes hluk boje jsem ani nedokázala rozeznat, kdo to byl.

„Tohle si potom dořešíme,” upozornil nás táta obě dvě robotickým hlasem, když se mu na hlavě objevila helma. Následně trochu zacouval a poté vzlétl jako Iron Man.

**

Wanda bojovala ze všech sil. Rvala nepřátele na kusy a nebo je házela do velké dálky. Kolem pobíhal Pietro a nepřátele bral s sebou, takže pokaždé byl vidět jen stříbřitý pruh a nepřítel zmizel.

Čarodějka se dál probojovávala k budově, ale cosi ji donutilo se zastavit. Viděla před sebou v dáli bojující Helu s několika ženami z Dora Milaje. Hravě odrážela meči jejich útoky a několik jich na místě zabila. Wanda i přesto, že věděla jak nyní riskovala, na Helu se rozeběhla. Hela si jí všimla, ale to už dívka měla kolem rukou červenou mlhu, díky které se zvedla do vzduchu.

Začala dopadat na Helu spolu s dalším návalem energie, ale nepřítelkyně stihla dřív uskočit, a tak Wanda přistála nohama na zemi, kde původně Hela stála.

„Nikdy se nepoučíš,” zavrčela královna a připravila své meče na útok. Wanda na ni vyslala silný výboj energie a Hela jej rozťala meči, takže jí neublížil.

„To samé mohu říct o tobě,” řekla Wanda zadýchaně a znovu na ni vyslala několik výbojů.

„Jsi plná vzteku. Nedrž to v sobě,” uchechtla si Hela. „Jinak vybuchneš.”

„Být tebou bych mi tohle neříkala. Posledně jsi přede mnou utekla,” prohlásila Wanda s klidem a odrazila silnou vlnou energii Helu pryč od ní. Hela po pár kotrmelcích dopadla na nohy a zabodla meče do silnice pod nohama. Meče byly tak silné a pevné, že s tvrdostí neměly problém. „A to, žes utekla, znamená, že se mě bojíš,” pousmála se čarodějka a byla připravená se jí schopnostmi dostat do hlavy. Měla v plánu zničit jí a oplatit jí vše, co doposud udělala.

Hela s tím ale počítala a s kamenem mysli usadila Wandě v hlavě bolest. Tak silnou, že Maximoffovou dostala na kolena.

„Já a bát se? Nebuď směšná,” vstala Hela na nohy a přistoupila před Wandu. „Proč bych se bála takové malé chudinky, jako jsi ty.”

„Protože u mě nemůžeš předvídat, co udělám,” srazila jí Wanda telekinezí na zem o pár metrů dál. Dívka se vyškrábala na nohy a oči jí svítily ve žluté barvě. „Zvlášť teď.”

**

Začínám přemýšlet, kdo je v téhle knize aktuálně nejmocnější postava, když nebudeme počítat Amy. Hmmm.