𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

45.

*New York - hotel*

Už to byly hodiny, co byl tým pryč a Amber se o všechny bála. Během jejich nepřítomnosti trávila nejvíce času s Howardem a řešili společně nějaké technické i vědecké výzkumy. Amber byla ale chvílemi zamyšlená a ustaraná, čehož si Stark všiml a nijak na ni netlačil.

Dalším důvodem jejího mlčení byla Morgan. S oběma nijak čas netrávila a všechen trávila spíše ve svém pokoji. Čekala na to, až se ostatní vrátí a ona bude moci být v blízkosti jediné osoby, které věří už od dětství. Amber to mrzelo, že jim nedůvěřovala. Sama chtěla dívku více poznat a spřátelit se s ní.

„Podáš mi prosím ten malý šroubovák po tvé levici?" požádal Howard Amber, když se zrovna snažil cosi dát dohromady. Amber bez odmlouvání vyhledala onen šroubovák a podala ho Starkovi. Ten s ním začal ve věci šroubovat.

„Co to bude?" zeptala se Amber trochu zvědavě a nahlížela přitom brunetovi pod ruce.

„Pokud jde o moderní technologii, napadlo mě něco užitečného," řekl Howard nadšeně, jako nějaké malé dítě, co mělo konečně svou vysněnou hračku. „Tahle věc dokáže vytvořit digitální přesnou kopii věci, nebo zbraně, kterou bys chtěla v danou chvíli použít. Například pistole. Naskenuješ ji a poté ji můžeš s tímto přístrojem vyvolat v digitální podobě a používat ji jako skutečnou."

„To je chytré," poznamenala Rogersová a opřela se bokem o desku stolu. „Kolik jich máš v plánu vyrobit?"

„Jen jeden."

„Aby to nedopadlo jako tvoje... Ehm... Létající auto?" uchechtla si Amber a vysloužila si od Howarda uražený pohled. „Tvůj syn vymyslel na tvou omluvu létající oblek, takže tvůj prohřešek byl zapomenut."

„Jo. To máš pravdu," vydechl Howard a pokusil se znovu věnovat šroubování drobných šroubků. „Jako správnej otec jsem ho měl podporovat a místo toho jsem se raději věnoval práci."

„Udělal jsi co si mohl. Sice z něj vyrostl trochu spratek-" Amber se zasekla, když si všimla Howardova vražedného pohledu, když právě komentovala jeho styl výchovy. „Chtěla jsem říct, že to byl skvělej chlap, který přišel na to, že svět se netočí jen kolem něj a že může mít daleko víc. Rodinu. Přátele. Nejen peníze a slávu."

„Určitě o mně nemluvil nejlíp. Nesnášel mě a ten poslední osudný den se na mě ani nepodíval."

„Ty sám moc dobře víš, že to není pravda. Má tě moc rád a mnohdy si pro něj byl velkým vzorem," Amber muži položila ruku na rameno a neuvědomila si, že použila přítomný čas ohledně Tonyho, což Howard okamžitě zaznamenal. Přišlo mu to divné.

„Jak mě teď může mít rád, když je mrtvý?" tázal se ženy stále zmatený.

„Umm. Promiň. Stále jsem si nezvykla, že už tu s námi není," povzdechla si Amber a přitom se mírně pousmála, aby se to už neřešilo. Howard nad ní jen zakroutil hlavou a žena se stáhla. Věděla, že tuhle konverzaci podělala nejvíc jak jen mohla. „No já... Půjdu se projít. Hodně štěstí s výrobou."

„Hmmm," zamumlal Howard, který se zase naplno věnoval své práci. Amber se s provinilým výrazem vydala ke dveřím, kde se ještě naposledy podívala na Starka, než místnost opustila. Vešla do chodby a zároveň za sebou tiše zavřela už v takhle vrzající dveře. Bylo ticho. Nikde žádná živá duše v dohledu. Amber zůstala sama jen s jejím špatným svědomím, které na ni v hlavě hlasitě křičelo.

Dala se do pomalého kroku a rozhodla se projít zbytek budovy. Ještě neměla tolik času na to si to tam prohlédnout a navíc chtěla zahnat myšlenky na to jak se daří jejímu manželovi a zbytku, co s ním šli. Byli pryč už dlouho a měla o ne strach.

Čím blíž byla Morganinu pokoji, tím víc slyšela podivné robotické zvuky vycházející z něj. Zastavila se před dveřmi pokoje a zaposlouchala se. Zvuky pořád pokračovaly a neustávaly. Do toho Amber zaslechla i jakési bouchání do kusu kovu. Brunetka opatrně vzala za kliku od dveří, i když neměla od Starkové povolení a trochu dveře pootevřela. Ze starosti o mladou dívku a také ze zvědavosti.

Spatřila Morgan, jak kladivem bouchala do jakéhosi plechu v barvách jejího brnění. Pravděpodobně opravovala nějaké otlačeniny a díry od kulek nepřátel. Dívka nejspíš vycítila pozornost ženy, jelikož přestala s opravou a kladivo odložila na pracovní stůl, který jí tam dala dali. Amber strnula, ale zůstala stát na místě a čekala, co bude následovat.

„To jste se ve čtyřicátým pátým neučili klepat?" pronesla Morgan sarkasticky k Rogersové a následně se po ní ohlédla. Amber vydechla.

„Proč se takhle chováš?"

„Jak se chovám?" řekla dívka hraně nechápavě.

„Nenávistně k ostatním. Stejně jako Tony. Chápu, že je venku zlá doba-"

„Nic nechápeš. Nikdo z vás," odsekla ji Starková a přitom zavrčela. Amber zůstala mlčet. „Nebýt vás, nic by se neposralo. Hela by teď nevládla a neudělala by z naší planety jedno velký fiasko plný nenávisti a smrti!"

„Morgan, poslouchej-"

„Ne! Ty poslouchej!" Morgan znovu ženu přerušila. Zuřila. „Zabili ti snad oba rodiče? Vyrůstala jsi bez obou, odsouzená k tomu spolehnout se na sebe?!"

„Tony se obětoval... Pepper zemřela?" zarazila se Amber a byla překvapená. Proto s nimi Pepper nebyla. Pravděpodobně byla zabita, když se snažila děti chránit.

„To stačí. Ven!" zakřičela Morgan, aby dala jasně najevo, že o společnost nestojí. Něco přinutilo Amber, aby se pohnula. To Starkovou vyprovokovalo ještě víc. „Hned!" zaječela rázněji a zároveň ukázala na dveře. Amber raději neodporovala a vydala se ke dveřím. Vzala za kliku a chystala se pokoj opustit. Ještě naposledy se na Morgan podívala.

„Moji rodiče zemřeli, když jim Němci hodili do pokoje granát," odpověděla dívce na předešlou otázku, než v tichosti opustila pokoj.