𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

21.

Jakmile nám se Strangem skončila takzvaná porada, rozhodli jsme se vrátit za ostatními do nižšího patra. Máma spala na jednom z křesel a seděla u ní Lily s Peterem. Táta něco řešil s Wongem a Loki se někam vytratil. Nevěděla jsem, zda mít strach a nebo to považovat tak, že se naše asgardská dámička ráčila urazit.

„Strangi, no konečně," zvolal Wong polonadšeným hlasem. Již převlečený Stephen, což mimochodem ani nevím kdy stihl, se zastavil vedle mě a hodil na druhého čaroděje tázavý a trochu pobavený pohled.

„Co to slyším. Tady mě někdo rád vidí?" uchechtl si Strange a Wong nad ním jen zakroutil hlavou.

„Zapomeň, že jsi něco slyšel."

„Pozdě. Tohle už zpátky nevezmeš," ušklíbl se Strange stále pobaveně. Já si nad oběma povzdechla. Byli jak malí. Táta si oba prohlížel a přímo žasl. Nechápal jak mohli vtipkovat v takhle vážné situaci.

„Venku na nás čeká nepřítelkyně a vy tu vtipkujete?!" vyjekl táta naštvaně, když ty dva už nedokázal poslouchat. Wong i Stephen se po něm podívali nic neříkajícím pohledem. Táta si překřížil ruce na hrudi a se zamračeným výrazem oba pozoroval. „Musíme začít jednat, než se stane něco horšího."

„Kapitáne Rogersi, podívejte..." oslovil ho Stephen a postavil se přímo před něj. Trochu nervózně jsem se ohlédla po Lily, která z toho též neměla dobrý pocit. Není divu. Když tátu někdo naštve, nekončí to obvykle nejlépe. Ale Stephen má pro změnu nějaká esa v rukávu. „Nejste můj šéf, ale přesto chci pomoct. A už jsme začali. Tím, že jsme vám pomohli ven. Teď můžeme spolupracovat."

„Fajn," vydechl táta a rozešel se od čaroděje pryč. Zastavil se u okna a vyhlédl ven. Díky ochrannému kouzlu nebylo z okna vidět nic z toho, co způsobila Hela. Naopak byl vidět normální New York tak jak ho známe. „Co se vůbec stalo."

„Hela změnila všechno co mohla. Tohle je jediná budova, která byla před těmi změnami uchráněna," vysvětlila jsem mu a přiblížila se k němu o pár kroků. Ohlédl se po mně, ale nic neříkal. Pouze zavřel oči a povzdechl si. Následně se otočil zase čelem k oknu.

„Takže se teď nacházíme v jejím světě?" 

„Takhle bych to úplně přesně neřekl. Spíš změnila ten náš k obrazu svému," dodal Wong svou úvahu. Táta to nijak nekomentoval. Pouze se otočil směrem k místu, kde doteď spala máma. Až teď se probrala a zdála se být zmatená, když se posadila. Ihned k ní přišel a posadil se na kraj křesla. Pomalu ji objal.

„Co se stalo? Kde to jsme?" byla opravdu zmatená. I Lily si přisedla a chytila mámu za ruce, aby jí dodala pocit bezpečí.

„Jsme v bezpečí. Všechno bude dobré, ano?" začal táta mámu uklidňovat. Ta pouze přikývla a opřela se o něj. Rodinu jsem přestala vnímat a začala se rozhlížet. Nepřítomnost Lokiho se mi přestávala líbit. Už by tu měl dávno být, ale nestalo se tak. Tázavě jsem se podívala na Stephena, který jen pokrčil rameny. Na nic jsem nečekala a šla prohledávat celou svatyni. Někde tu musel být. Nemohl přece jen tak odejít.

**

Po dlouhém hledání jsem nakonec neuspěla. Nikde nebyl. Zkoušela jsem k hledání využít i magii, ale bylo to marné. S pocitem viny, že odešel kvůli naší hádce, jsem se vrátila zpátky za ostatními. Táta už domlouval co dál a jak pokračovat, ale při mém příchodu se po mně ohlédl. Já jen svěsila hlavu.

„Loki je pryč," oznámím zdrceně a podívám se všem členům rodiny do očí. Táta cosi zamumlal. Zda to byla nadávka nebo něco jiného jsem už ale nepoznala. Máma ho chtěla zadržet, ale dřív ke mně táta vydal. Zděšeně jsem se na něj podívala, když ke mně došel a čekala jsem co udělá. Seřve mě? Dá mi kázání za to, že jsem si s Lokim začala? Měla jsem strach. Nic ale neudělal.

„Jsme na to teď sami. Ale my to spolu zvládneme. Ano?" zkusil mě povzbudit, když se mi v očích objevily slzy zklamání a smutku. Chytil mě zároveň za obě ruce a jemně je stiskl. „Neplač. On ti za to nestojí," pousmál se a následně mi palcem z tváře setřel neposednou slzu. Místo toho, abych něco řekla, nebo se usmála, vrhla jsem se mu kolem krku a objala ho. Odchod Lokiho mě sebral víc, než jsem si myslela. Místo odpovědi jsem vzlykla a schovala se v jeho náruči. Táta mě taky objal.

„Když já ho pořád miluju," vzlykla jsem znovu a pokusila se uklidnit, ale nešlo to. Emoce mě přemohly až moc. Při té větě táta sebou lehce ucukl, ale přesto mě objímal dál a schovával ve svém ochranitelském objetí. Zaslechla jsem kroky mířící směrem k nám.

„Já vím, holčičko. Láska někdy bolí," promluvila na mě máma a pohladila mě konejšivě po rameni. Odtáhla jsem tvář od tátovi hrudi a s úžasem na ni pohlédla. Proč to říkala? Vždyť měla tátu. 

„C-co t-to říkáš?"

„Steve nebyl první, ale to není důležité. Ta osoba mi taky ublížila, ale musíš se naučit jít dál," vysvětlila mi ve zkratce a smutně se usmála. V její tváři byla vidět chvílemi bolest. Psychická bolest, kterou si nejspíš stále nesla. Ale naučila se to skrýt a vzala si tátu. Byla jsem za to ráda, i když mi jí bylo líto. Rozhodla jsem se to nerozebírat a pouze přikývla, že chápu.

„A teď já," pokusila se na sebe Lily upoutat pozornost. Hlavně tu mou, což se jí i povedlo. Koukla jsem se na ni. Sestra k nám přišla blíž a tvářila se vážně. „I když bych tě občas nejraději zabila, stále jsi moje malá ségra, kterou musím chránit... A mají pravdu. Nic si z toho nedělej. Chlapi jsou na nic," ušklíbla se a následně mě taky objala. Zároveň ignorovala tátovo a Petrovo odkašlání, že jsou stále v místnosti. Mé rty se pohnuly do mírného úsměvu, jelikož mě to pobavilo. Volnou rukou jsem si setřela skoro zaschlé slzy na tváři. „No vidíš. Tohle je daleko lepší," pochválila mě Lily se smíchem a objaly jsme se. I máma nás obě objala. Táta s Petem se po sobě, stále lehce uražení, podívali, ale nakonec pokrčili rameny. Všechny jsme se od sebe po chvíli odtáhly.

„Vyrazíme? Musíme sehnat spojence," navrhl táta, aby překazil ticho v místnosti.

„Samozřejmě. Půjdu do Asgardu. Zkusím najít Thora," nabídla jsem se již plně vzpamatovaná. Nesměla jsem myslet na Lokiho. Měli pravdu. Nestál mi za to. Porazit Helu bylo momentálně přednější. Nikdy bych svou rodinu za nic nevyměnila. Oni jediní mě podrží, i když provedu jakoukoliv hloupost.

„Dobře. Potom se zkusíme společně nějakým způsobem spojit," souhlasil táta. Následující minuty probíhaly tak, že začal rozdávat pokyny a rozděloval nás na týmy.