𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

70.

Lokiho klony bojovaly všude možně. Byly jich desítky. Nemrtvé vojsko většinu dokázalo odrovnat a klony tak zmizely. Skutečný Loki bojoval po boku Thora v úzkém kruhu nepřátel. Thor si s nimi hravě poradil sekerou a Loki se musel spolehnout na svá kouzla a dýky.

„K zemi!" zařval náhle Bůh hromů, když pozvedl nad hlavu Stormbreaker. Pro Lokiho to byl povel, aby se rychle skrčil k zemi, jelikož Thor z nebes povolal několik mocných blesků. Ty zasáhly několik nepřátel a spálily je na uhel.

„Měl bys to udělat ještě několikrát," pronesl Loki s náznakem obdivu, když se normálně postavil.

„Raději ne. Nedá se to moc dobře ovládat a snadno to může zasáhnout spojence," zavrtěl Thor hlavou v nesouhlas a připravil se na další vlnu nepřátel mířící k nim. „Jo. Chtěl jsem se ještě zeptat."

„Ptej se," řekl Loki narychlo, když zasáhl dýkou nepřítele do hrudi. „Ale rychle. Začíná jich být víc."

„Kdy bude svatba?"

„Svatba?"

„No ty a Amy. Tvoříte perfektní pár."

„Většinu času se hádáme... Nebo spíš od doby, co jsme uvízli v téhle realitě..."

„Pořád to není odpověď na mou otázku," zamračil se Thor a jednomu z nepřátel usekl hlavu. „Ta holka ti je souzená, bratře. Tím si buď jist."

„Osudy jsou někdy pěkně na hlavu," zamumlal Loki nabroušeně. Ohlédl se po bratrovi a spatřil na jeho tváři škodolibý úsměv. To se černovlasému moc nezamlouvalo. „Co?"

„Miluješ ji. Rozehřála tvé ledové srdce."

„Nebuď pošetilý, bratře," zakroutil nad ním Loki hlavou a dál se věnoval boji. Zbavil se dvou nepřátel najednou. „Doteď nechápu co na ní vidím. Tahá nás do problémů. Její otec je chodící vlajka-" Loki se zarazil, když uviděl Thorův neodbytný pohled čekající na odpověď. Loki věděl, že už nesmí ustupovat. „Až to skončí, vezmu si ji."

„Radostná zpráva, bratře," uculil se Thor a hrdě Lokiho poplácal po zádech. „Beru tě za slovo. Dnes to vyhrajeme."

„Snad," vydechl Loki a oba asgarďani se vrhli zpět do boje. Návaly armády vojáků jim nedělaly žádný problém. Oba je hravě zvládali. Přišlo poté ale něco, co to celé změnilo. Bratři spatřili svou sestru kráčející směrem k nim a ne moc s dobrými úmysly. Dali se do pozoru, aby mohli cokoliv předvídat.

Heliny oči se zbarvily do fialové barvy a na oba vyslala mocnou energii. Mířila více na Thora a v Lokim se probral divný pocit. Také strach, že se Thorovi něco stane. Takové pocity nikdy předtím neměl. Ale to teď neřešil.

„Thore!" zakřičel Loki, když to bylo skoro u jeho bratra. Na nic nečekal a skočil před blonďáka s plánem ze sebe udělat štít. Thor se za celou dobu nepohl. Než k oběma dorazil poryv energie, zmizeli v záblesku modrého světla.

**

Loki i Thor propadli jakousi modrou trhlinou v prostoru a spadli na zem. Oba se začali pomalu zvedat a rozhlíželi se. Zjistili, že se dostali někam za město mimo dosah boje.

„Jak jsme se sem dostali?!" vyhrkl Thor nabroušeně a již na nohou se rozhlédl kolem sebe.

„Nevím," odpověděl Loki a podíval se na Thora. Thor se na něj ohlédl též a zarazil se.

„Loki, tvoje oči."

„Co je s nimi?"

„Svítí ti modře jako Tesseract."

„Thore, na flirtování teď nemáme úplně čas."

„Myslím to vážně!"

**

Lily kolem sebe šířila plameny a pálila většinu nepřátel. Část ulice vypadala jako jedno ohnivé peklo a Lily byla jeho vládcem. Žádný z vojáků se k ní nedostal. V dívce se mísil smutek a zloba. Jediné, co ji dělalo silnější, byly šťastné vzpomínky. Na rodinu a Petera, kterého ztratila. Stále si to vyčítala.

Jakmile spatřila vyskakovat nemrtvé vojáky i z okolních budov a oken, hodila oheň na budovy a ty vzplály. Lily nic nezastavilo. Ani volání ostatních, že se oheň šíří moc rychle. Zachvátil téměř polovinu čtvrtě.

Lily dál postupovala a pálila vše kolem sebe. Něco ji ale vyrušilo. Byla to tmavá postava, co proletěla nad její hlavou. Dívka se zastavila a rozhlédla. Postavu nikde neviděla. Když to vše brala jako nějaký blud, cosi ji popadlo kolem pasu a zvedlo ze země. Rogersová leknutím vyjekla a ohlédla se, aby viděla svého únosce. Při zjištění jí srdce vynechalo pár úderu. Byl to Spider-Man. Ale celý v černém. Nikde ani památka po červené a modré. Pavouk ji odnesl několik desítek metrů od ohně a postavil ji na zem.

Oba se podívali krátce na sebe. Jakmile Spider-Manovi přišel oční kontakt už moc dlouhý, zachytil se pavučinou o nejbližší budovu a zmizel. Lily nevěděla co na to říct.

„Tohle není ten kluk, kterého znáš," ozvalo se za jejími zády. Lily se otočila a uviděla Wonga. Jeho tvář byla jako vždy bez emocí.

„Cože?"

„Tohle z tebe udělá nicota. Vezme ti to, co je ti nejdražší a vrátí ti prázdnou temnou schránku," povzdechl si. „Nezachránil tě z lásky. Zachránil tě, protože musel."

„Jak jako musel?!"

„Přikázali jsme mu to," odpověděl Stephen, který též dorazil. „Parker se vrátí. Ale ne v téhle realitě."

„Dobře," setřela si dívka slzy a pokusila se zatvářit sebevědomě.

„Ten oheň se rozšířil už moc daleko. To nestihneme uhasit," rozhlédl se Wong kolem. Několik desítek budov bylo v plamenech. Včetně trosek a zaparkovaných aut.

„Tak ho necháme šířit dál," navrhl Strange.

„Zbláznil ses?!"

„Není to snad jedno? Přišli jsme to dnes ukončit."

„Doufám, že máš pravdu."