𐌉 ᥒ𝑒𝑒ᑯ ყ𝘰𝑢⁵ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁵〕

23.

Když se Rogersovi rozdělili, aby prozkoumali město, rozdělili se do tří týmů. Amber a Steve se rozhodli zkusit zajít do domu, kde bydleli s Pepper a Peter s Lily chtěli zkusit štěstí na základně. Amy sama vyrazila do Asgardu.

Amber byla z toho všeho stále rozhozená. Přeci jen ještě před několika hodinami byla v porodnici, kde porodila jejich třetí dítě. Ale bylo pryč a Rogersová měla strach. Chtěla svého syna zpátky u sebe. Sevřít ho v náručí a dodávat mu pocit bezpečí. Bylo to celé moc narychlo.

Jakmile se Stevem vyšla do ulic, obklopil je chlad a nezvyklé ticho. Pro New York to bylo divné. Vždy byl velice rušný a plný obyvatelstva a aut. Teď tu nebylo nic. Ani nikdo. Bylo to až děsivé. Na ulicích byl nepořádek, sem tam zničené nebo převrácené auto. Budovy vypadaly neobydleně. Z New Yorku bylo město duchů.

Amber váhala při každém kroku. Její manžel si toho všiml a zastavil se. Brunetka se též zastavila a tiše vydechla. Zadívala se do země a mlčela. 

„Zlato?" oslovil ji Steve opatrně a přišel přímo k ní. Pohladil ji rukama po obou pažích. Amber k němu vzhlédla a zadívala se mu do očí. Ani nepostřehla, že se jí lehce třásly nohy. Ze strachu? Nebo ze zimy?

„Zvládnu to," pokusila se vzchopit a zase rozejít, ale Steve ji zadržel na místě. Vysloužil si od ní nechápavý pohled. „Děje se něco?"

„Je ti dobře?" zeptal se Steve ustaraně a tvářil se smutně. Amber pochopila, že nemá cenu se přetvařovat. Steve to za ty roky už zvládl poznat a odhadnout její změny nálad.

„Jo... Jen pořád přemýšlím nad tím co bude dál. Byli jsme ve válce, bojovali jsme proti robotům, proti státu, proti Thanosovi a teď tohle? Proč nemůžeme chvíli žít normálně?" Amber ze sebe momentálně dostala vše, co ji dodnes tížilo. Slzy ale na povrch nevypustila. Už takhle dala o sobě vědět slabost plynoucí z toho všeho. Nechtěla ukazovat další. Steve tiše vydechl a položil jí ruku na tvář. Jemně ji pohladil.

„Najdeme Tonyho a Morgan s Pepper. Ano? Určitě jsou v pořádku."

„Co bych bez tebe dělala," pousmála se brunetka a jemně vojáka před sebou políbila. Rty jí okamžitě vyšel vstříc, ale ona se odtáhla. „Začíná se stmívat. Měli bychom zrychlit."

„Vždyť sotva bylo ráno," Steve z toho byl zmatený. Amber jen pokrčila rameny a vzala ho za ruku.

„Taky tomu nerozumím, ale teď jsme v jiné realitě. Musíme se přizpůsobit," s tím se rozešla dál po chodníku a Steva vzala s sebou. Na malý moment Rogers ztratil balanc jak to nečekal, ale nakonec se udržel na nohou a poslušně následoval svou manželku.

Oba pokračovali v chůzi a s přicházející tmou se ani nerozsvítila pouliční světla. To manželům tolik nevadilo. Byli na podobné věci dávno zvyklí. Rozhlíželi se a hledali cokoliv podezřelého. Došli k Times Square, které bylo stejně prázdné jako okolní ulice. Až na pravidelné těžké kroky, které nedaleko podupávaly do rytmu. Steve rychle zatáhl Amber za nejbližší převrácené auto a skrčili se. Hned jak trochu vykoukl, aby se podíval, spatřil několik vojáků z armády Hely. I z té dálky si je dokázal prohlédnout. Byli to postavy s lebkami místo hlav. Na hlavě dva velké rohy a na těle brnění. Armáda nemrtvých. 

Steve se rychle skryl zpátky a podíval se na Amber, která se snažila být statečná. Manžel jí naznačil ať je potichu a zůstane schovaná. Pomalu z krytu vylezl a začal hledat cokoliv čím by se oba mohli dostat rychleji k domu. Poblíž pochodujících nepřátel uviděl auto. Stále bylo ještě na kolech a ne převrácené. Mohlo sloužit jako jedna z možností k úniku, ale musel se k němu napřed dostat, ale to jen tak nešlo. Musel odlákat pozornost nepřátel.

Proplížil se blíže k dění a schoval se za popelnice. Skupina nepřátel si ho stále nevšimla a byl za to rád. Co nejvíc potichu se proplížil k dalším popelnicím, ale po pár metrech zakopl a spadl. Nepřátelé ho zaslechli a všimli si ho. Steve se trochu vyděsil a zároveň se podíval pod nohy, aby věděl o co zakopl. Zalapal po dechu po zjištění, že šlo o jeho starý štít, který později předal Buckymu. Nepřátelé se k němu rozešli, aby ho napadli, ale Rogers se zvládl narychlo vzpamatovat a se štítem se zvedl. S velkým nápřahem po nich štít hodil.

Čtyři z nich štítem zneškodnil a ten se mu následně vrátil do ruky. Steve jej chytil tak jako tenkrát a začal couvat. Zbývalo jich ještě pět, ale naštěstí neběželi. Šli pomalu. Rogers se krátce ohlédl po místě, kde nechal Amber.

„Amber!" křikl, aby ho slyšela, zatímco se schoval za štítem, když na něj jeden z nepřátel zaútočil něčím, co připomínalo meč. Amber vyběhla z úkrytu a podívala se na Steva, který byl nedaleko i s nepřáteli. Dala si ruku před pusu a byla v šoku. Steve si toho všiml a rychle nepřítele odrazil i se zbraní. „To auto! Rychle ho nastartuj!" zakřičel a začal s pomocí štítu všechny od auta odtlačovat. Rogersová neváhala a rozeběhla se k autu. Jakmile se dostala na místo řidiče, začala se hrabat v drátcích, ale zamotalo se jí to a začala panikařit.

„Nejde to!" křikla na manžela a vyhlédla z auta. Steve si zvládl dalším hodem štítu získat pár vteřin a ohlédl se po Amber, která měla problém s autem.

„Vzpomeň si na to, co tě učil Bucky! Honem!" 

„Sakra," Amber tiše zaklela a znovu se sklonila k drátkům. Startovat auto tímto způsobem naposledy zkoušela startovat za války, ale to auto již dávno nebylo pojízdné a nemělo ani motor. To byl moment, kdy si z ní Barnes udělal legraci. Byly tam tři drátky. Modrý, žlutý a červený. Tiše panikařila, protože nevěděla, které spojit. Pak si zkusila vybavit Buckyho rady a červený a modrý dráty zkusila spojit. Stal se zázrak, protože se auto v tu chvíli nastartovalo. Amber se zaradovala a Steve, který stále bojoval, si tiše oddechl. Naposledy po nemrtvých hodil štít, než se mu vrátil zpět do rukou a doběhl zpět k autu. Sedl si na místo spolujezdce.

„Jeď!" přikázal své manželce, která se ihned chopila volantu, zařadila a šlápla na plyn.  Auto začalo velkou rychlostí couvat směrem od nepřátel. Amber poté šlápla na brzdu, přeřadila a rozjela se pryč z města. K domu, kde žili posledních půl roku. A doufali, že tam najdou jejich dítě.