KROKY [ff Marvel]

~ 11 ~

"Myslíš to vážně?" zeptám se ho, když stojíme v ložnici a koukáme jeden na druhého. Jeho ruce obepínají mé boky a mé tělo se ošije. Každý jeho dotek...jako kdyby mnou projížděl elektrický proud. Co se to se mnou krucinál děje?

"To si piš," zašeptá mi do ucha a sjede levou rukou až na můj zadek.

"Tak v tom případě," začnu a pohrávám si s jeho vlasy, „mi musíš říct úplně všechno o tobě a té ženské, která mi málem vytrhala všechny vlasy na hlavě," políbím ho a jeho zrak spočine na mých vlasech. Až teď si uvědomil, co mi vlastně všechno mohla udělat a zajel mi rukou do vlasů a políbil na čelo. Všechno to napětí ze mě opadlo. Bolest zmizela a já chytla jeho ruku. "Děkuji."

"V pořádku," odtáhne se ode mě a odejde do kuchyně. Z lednice vyndá vajíčka a já si vzpomenu na dnešní odpoledne. Uchechtnu se a on nadzvedne obočí.

„Hlavně to nespal," rýpnu si do něj.

„Čekal jsem, že to řekneš. Poprvé se mi něco takového stalo! Nemůžu za to," nabručeně odpoví a otočí se zády.

„Ale no tak, ty bručoune. Ty víš, že jsem to tak nemyslela," vyndám z lednice zeleninu a položím ji na kuchyňskou linku.

„Však já vím," zapne plotnu a dá se do dělání omelety. Jediné, co jsem dneska stihla bylo to, že jsem se naobědvala, usnula a teď jdu zase jíst.

~

„No a jak to teda všechno bylo?" zeptám se ho, když sedíme na gauči a večeříme. Myslela jsem, že nejlepší omelety byly vždy od mojí mámy, ale teď, když jsem ochutnala tuhle, tak už žádnou jinou nechci.

"Víš, když jsem ji potkal, tak jsem o ní měl celkem záporné myšlení. Když jsem s ní ale začal trávit větší množství času, tak jsem jí začal mnohem víc poznávat. Zjistil jsem, že to je vlastně hrozně v pohodě holka, která ví, co chce. Před několika týdny jsem jí ale seznámil s mým starým přítelem a ona začala být čím dál tím méně a méně doma, tak jsem si říkal, že toho má akorát strašně moc, ale potom se stalo to, co jsem ti už jednou říkal. Viděl jsem jí, jak se ocucává s někým přímo před bytem, kde jsme společně bydleli a já později zjistil, že to byl právě on," pozastaví se a vezme do ruky kus rajčete, které měl ještě na talíři, "něco takového jsem prostě nečekal. Hlavně ne od člověka jako je on," řekne s plnou pusou, "no a když jsem ji řekl ať vypadne, že ji už nikdy nechci vidět, tak za mnou začala chodit a žebrat o další šance. Před několika dny svedla vinu na mě s tím, že jsem si našel tebe," otočí se ke mně a položí talíř na konferenční stolek. Přišoupne se ke mně a dá mi ruku kolem ramen.

"Co si myslíš, že by bylo, kdybys mě nepoznal? Třeba byste byli zase spolu" zeptám se ho.

„To si nemyslím," zakroutí nesouhlasně hlavou, „řekl bych, že by to stejně vyplavalo na povrch. Takže buď bych se šel někam ožrat nebo zavolal známému."

„A jak jste se seznámili?" zeptám se.

"No víš..." odkašle si, „byla to moje fanynka," odpoví po chvíli ticha. Překvapeně se na něj podívám.

"Fanynka? Já myslela, že ty zrovna nejsi ten typ, co by to no... však víš," řeknu mu a jemu ztuhne úsměv na tváři.

"Ona byla prostě jiná," podívá se na mě a je vidět, že přemýšlí. Nad čím, to už mu z očí vyčíst nemohu, ale byl natolik zadumaný, že si ani nevšiml, že jsem odešla do koupelny, abych se umyla.

Sundala jsem ze sebe oblečení a zalezla do vany. Dnešek byl ten pravý, abych si dala pořádnou vanu. Slastně jsem vydechla, když se mé tělo položilo do vařící vody a mé tělo obklopila pěna.

Přemýšlela jsem nad tím, co se vlastně dneska vůbec stalo. Skončila jsem se Sebastianem, vtrhla mi do bytu jeho pomatená ex s tím, že mi málem vytrhala vlasy, a nakonec by ještě mohl zaklepat na dveře a připojit se, pomyslila jsem si v hlavě a uchechtla se. Ponořila jsem svůj obličej pod vodu a když jsem se vynořila, tak jsem uslyšela zaťukání na dveře.

"Pojď dál," houknu na něj a dveře se rázem otevřou. Věděla jsem, že se nemusím stydět, protože všude okolo mě byla pěna a on tím pádem mohl vidět jenom moji hlavu.

"Neruším?" zeptá se mě a já zakroutím hlavou.

"Vůbec ne. Říkala jsem ti, že se jdu umýt, ale přišel jsi mi mimo realitu, tak jsem to vzdala a šla jsem bez tvého souhlasu," naznačím uvozovky a usměji se na něj.

"Já... víš... no, omlouvám se, jsem prostě vypnul a ani nevím jak," řekne. Podrobně mě pozoruje a poté se znenadání zeptá: "můžu k tobě do vany?" Oh, vážně? Zrovna tahle myšlenka se mi musí vyplnit?

Zamyslím se nad jeho otázkou a poté odpovím, "můžeš."

Ušklíbne se a sundá si tričko. Uhnu pohledem, když si všimne, jak na něj civím. Panebože, to tělo. Měla jsem nutkání se na něj otočit, ale udělala jsem to až v moment, když se objevil ve vaně přede mnou. Nechápu, jak jsme se mohli do té vany vejít, protože i když tu jsem sama, tak si v ní připadám jako sardinka.

"Já nechápu, proč jsem ti dovolila jít za mnou do vany," řeknu znenadání a natáhnu si nohy i přesto, že tam je on.

"Já bych o něčem věděl," odpoví a na tváři mu hraje jeho lišácký úsměv.

Nadzvedne jedno obočí, když nedopatřením shrnu trochu pěny z přední části těla. Nahrnu si zbylou pěnu zpátky k sobě, abych vše zakryla a on se uchechtne, „přede mnou se nemusíš stydět," usměje se a v jeho očích je vidět určitý druh... čehosi.

"Já vím, ale prostě... jsem nervózní," vydechnu.

„Tak to bychom tě té nervozity měli zbavit, nemyslíš?" zamumlá, a nakonec je to on, kdo se posune blíže.

Políbí mě a oba víme, že jenom u toho to nezůstane.