KROKY [ff Marvel]

~ 24 ~

"Zahráváš si s nepravým, Elen, já ji chci jen pomoc," zvedne hlavu a sundá si sluneční brýle. Neberu v potaz to, proč má vlastně sluneční brýle uprostřed noci. Nejvíc mě totiž zajímají ty zelené oči, které jsem už několikrát viděla ve svých snech.

"Ty a někomu pomáhat?" zasměje se, "nejsem pitomá a ty to moc dobře víš. Všichni u nás ví, co jsi udělal a z jakého důvodu ses dostal sem. Nenič životy Midgarďanům, protože ti mají, narozdíl od tebe, procenta na normální život," podívá se na mě a pošle mi jeden z úsměvů. Nervózně se nad tím ošiji a mé oči směřují z jednoho na druhého.

"Nebuď nervózní, maličká," sundá si kápi z hlavy a já již mohu vidět jeho celý obličej. Delší černé vlasy, které mu perfektně obkreslují obličej a ty již zmíněné zelené oči... Jako kdybych ho už někde viděla.

Chytnu se za hlavu, když mi hlavou projede ostrá bolest. Je stejná jako v letadle, ale teď mi přijde tak tisíckrát horší. Sesunu se na kolena a Elen se na mě vyděšeně podívá. Zavřu oči a snažím se uklidnit, tohle jde přece nějak zastavit. Možná to chce jenom začít přemýšlet nad něčím pozitivním. Třeba štěňátka, kočičky. Ach jo, tohle moc nezabírá. Kousnu se do tváře a v mé hlavě koluje jenom jedno.

Vstaň, a pojď za mnou.

Začnu kroutit hlavou v nesouhlas.

„Okamžitě vypadni z mojí hlavy," vykřiknu směrem k osobě se zelenými oči. Náhle se ozve ohlušující rána a bolest náhle ustane. Úlevně vydechnu a otevřu oči. První, co spatřím je lampa, která svítí minimálně a sloup je do oblouku. Co se to stalo?

Nechápavě se podívám na Elen, které mě pozoruje s úsměvem na tváři. "Já věděla, že to jsi ty," poplácá mě po rameni a já otevřu pusu, abych něco řekla. Pusu ihned zavřu, když uvidím černovláska, jak se zvedá a oprašuje ze sebe nepořádek. Nadzvedne jedno obočí, zvedne koutek úst a rozejde se směrem k nám.

"Ty nemáš nikdy dost," zasměje se Elen a postaví se do útočné pozice. Přehodí si meč do druhé ruky a vrhne se směrem na černovláska. Ten se pohotově vyhne meči, který o několikrát málo centimetrů mine jeho krk a zákeřně se zašklebí.

"Jak tak koukám, tak ty taky ne. Pořád si nemůžeš připustit to, že jsem lepší jak ty?" zeptá se povýšeně a odhrne si plášť, zpod kterého vytáhne dvě lesklé dýky. Malé dýky proti velkému meči. Ráda bych se dívala na tenhle zápas, ale jelikož jsem za tu dobu pochopila, že tady jde především o mně, tak jsem se naposledy ohlédla kolem sebe a rozutekla se směrem, kde by měl bydlet Sebastian. Sice to je dobrý kus cesty, ale musím to zvládnout.

Utíkala jsem tmavými ulicemi a snažila se zorientovat podle cedulí, které byly vždy na začátku ulic. Někteří lidé, co jsem potkala po cestě, se na mě zmateně dívali a rozhlíželi se kolem sebe, zda se nemají dát na útěk také, ale jelikož nikoho neviděli, tak šli v poklidu dál. Začalo mě píchat v boku kvůli dlouhému běhu, ale i tak jsem nepřestávala, protože jsem věděla, že tam už za chvíli budu.

Zahnu do poslední ulice, kde vidím černé auto, které je Sebastiana. S úlevným vydechnutím zastavím před vchodovými dveřmi, kde se snažím začít zase normálně dýchat. Zazvoním na zvonek a netrpělivě vyčkávám až mi otevře dveře a já se tak dostanu aspoň na chvíli z ulic.

"Prosím?" ozve se.

"Ahoj, to jsem já, Al," řeknu mu přerývavě a já pouze uslyším zabzučení. Otevřu dveře, ujistím se, že jsem je opravdu zavřela a po schodech vyběhnu do pátého patra, kde by měl mít byt.

Sebastian už stojí ve dveřích a vyhlíží moji postavu, která celá uřícená a držící se za bok, padne do jeho náručí a silně ho obejme.

"Byla jsi běhat?" zavtipkuje a já pouze zakroutím hlavou. Strčím nás do bytu a zamknu, abychom měli chvíli soukromí a nikdo nás neposlouchal.

"Někdo po mně jde, už delší dobu. A ta tvoje ex, já už vůbec nevím, co si mám myslet," snažím se mu vysvětlit danou situaci. Nervózně přešlápne a mně začíná docházet, že on v tom hraje asi roli taky.

„Ale ne," začnu kroutit hlavou a chci se dostat z jeho sevření.

Pevně mě stiskne, až to zabolí a zašeptá: „Myslím si, že nastal čas, abys věděla, o co tady vlastně jde," řekne poslední slova, než mou hlavou projede tupá bolest.