KROKY [ff Marvel]

~ 36 ~

Lokiho pohled

Velmi dlouhou dobu jsem ji sledoval. Řekl bych, že to byly snad i celé měsíce, než se najednou objevili ti tři hlupáci a zkazili mi plány, které jsem tak dlouho budoval. Ti dva blbci by nebyli takový problém, kdyby se tam ovšem neobjevila ona. Elen, ze které se najednou stala osoba, která velmi ráda spolupracuje s lidmi. Odfrknu si nad slovem ‚lidi' a mé rty se zkřiví do potutelného úsměvu. Pamatuju si její slova, když říkala, jak by všechny do jednoho vyvraždila, ale asi se její pohled na věc změnil.

Každopádně...všechno to plánování jsem mohl shodit z mého imaginárního stolu. Dal jsem do toho tolik úsilí, abych ji kousek po kousku ukazoval, co je doopravdy zač a jak moc se liší od ostatních. Ona byla ale stále tak hloupoučká a nevinná, že jsem nakonec několikrát zaujal pozici jejího přítele a kamaráda. Nikdy jsem nečekal, že by ji to mohlo probrat natolik, aby začala jednat a opravdu přemýšlet nad tím, co se děje s jejím životem.

I přesto, že začala přicházet na to, že není až tak obyčejná, jak si doposud myslela, tak za celou tu dobu ani jedinkrát nepomyslela na to, jak by se mohla stát tou nejmocnější a získat úplně všechno. Jediný, co ji celou dobu kolovalo hlavou, bylo to, že ohrozí svého druha a že ji opustí.

Zní to směšně, ale mě to stačilo k tomu, abych se ujistil, že tahle se nikdy nepřidá na mou stranu a čím delší čas jsem s ní trávil a kolikrát i mluvil tak jsem zjistil, že mě bere něco jako...jako kamaráda?

Na nějaký čas jsem potom odešel, protože jsem musel vyřešit věci, které už nehodlaly příliš dlouho čekat. Věřil jsem tomu Midgarďanovi, že ji ochrání, ať už je to cokoliv. Když jsem se ale vrátil, tak ležela na gauči, zachumlaná v dekách a její rty byly modré.

Vyčítal si, že ji tady nechal. Vyčítal si, že ji nedokázal ochránit, když se...co se vlastně stalo? To mu celou tu dobu nebylo jasné. Když se snažil dostat do její hlavy, tak to bylo obtížnější než kdy dřív. Nechápal, co se děje a hlavně...proč se to děje.

Myslel si, že zjistila, co všechno umí, ale když uviděl její zmatený výraz, když se probudila v lese, tak si tím nebyl už tolik jistý. I ona cítila, že je něco špatně, a jelikož moc dobře věděl, jak moc citlivá dokáže být, tak jako zbabělec odešel a měl zase chvíli pro sebe.

Je pravda, že v její hlavě trávil celkem velké množství času. Věděl o ní tolik věcí, které snad ona o sobě ani už nevěděla. Pamatoval si její pocity, které jí skličovaly a které pro ni byly naopak volností. Připadal si jako blázen byl blázen, ale nevěděl, jestli v dobrém slova smyslu nebo v tom špatném.

Stál schovaný mezi stromy a pozoroval osobu, která se vyřítila z dřevěné budovy opodál. Už z dálky věděl, že je to ona, a tak se opřel o strom a jenom čekal. Rozeběhla se přímo k němu, jako kdyby věděla, že tam stojí a čeká na ní.

Už ji chtěl pozdravit, ale prošla okolo něj, jako kdyby byl pouhý vzduch. Což předpokládal, že teď není. Vždycky mu věnovala celkem velké množství pozornosti a teď na něj ani nepohlédne? Jak si to vůbec může dovolit?! Vařila se v něm krev. Byl naštvaný, a to jenom kvůli takové hlouposti.

Pomalými kroky se vydal tam, kudy šla ona a bez rozmyslu ani nepřemýšlel nad tím, že by ji mohl jít ten Midgarďan hledat. Jako kdyby ani on sám nerozmýšlel nad tím, co dělá. Jen chtěl znát odpovědi na určité otázky, které v hlavě už měl nějakou dobu. Ta primární otázka, co mu kolovala hlavou, ale byla ta, jak rychle se stihla dostat ze své mysli.

Došel k ní, aniž by si uvědomila, že je v její přítomnosti někdo jiný. Postavil se před ní, což ji donutilo zvednout zrak a prohlédnout si dotyčného, co ji ruší v tak úžasném tichu. Rozhlížela se kolem jako kdyby tady byla poprvé přitom tady je už bůh ví jak dlouho. Nebral ji to za zlé, však ona si ráda prohlížela okolí stihl to zjistit za tu dobu, co s ní byl.

"Co tady děláš?" zeptá se jí. Její tiché uchechtnutí ho z neznámého důvodu rozruší a on se pouze zamračí. Kdyby mohl vidět její oči, věděl by, jak se cítí. Tím, že byly v lese tak měsíční svit tady byl minimální a on tak musel věřit ve svůj instinkt. "Na něco jsem se ptal," řekne už rozhořčeně a chytne ji za ramena.

"Nesahej na mě," zasyčí hlubší hlas než ten, který patřil Al a Loki o krok odstoupí. Byl zmatený nikdy nebyl natolik zmatený jako dnešní noc. Něco zlého se začalo dít, když zde nebyl a on byl teď bezbranný. Jak by mohl být někdo jako on bezbranný?!

"Co-jsi-zač," řekne směrem k postavě, která se vydává za Al. Potřeboval si všechno seřadit, aby mu to dávalo smysl, ale chyběl mu kousek něčeho, co potřeboval, aby pochopil nastalou situaci.

"A já si myslel, že jsi dost chytrý na to, abys pochopil, co jsem zač," odfrkne si teď už jednoznačný cizinec "chtělo by to zapátrat, aby sis uvědomil, kdo se blíží a kdo si přijde pro mě a pro ní, " zašeptá mu přímo u ucha. Zamračí se nad těmito slovy, a než se stihne zeptat na cokoliv dalšího, tak si to postava Al štráduje zpět k baráku.

Až po chvíli urputnéhopřemýšlení mu to došlo. Al je vězněm ve své vlastní hlavě.