KROKY [ff Marvel]

Epilog

Bucky seděl v tichosti na posteli, kde ještě před několika dny trávil čas s Al. Prohlížel si místnost, která mu připadala prázdnější než kdykoliv předtím.

Z druhé strany místnosti se ozvalo tiché zaťukání, ale Jamesova reakce byla nulová. Bylo mu jasné, kdo stojí za dveřmi, protože nikdo jiný kromě Sama tady nebyl. Dveře se po chvíli otevřely a v nich se objevil jeho přítel, který byl z celé situace přešlý stejně jako on.

"Bucky," promluví Sam do ticha a z kapsy vyndá potrhanou obálku. Postava sedící na posteli pouze zvedne hlavu a když si povšimne obálky, tak se nechápavě podívá do očí svého parťáka. Když mu Sam kdysi volal ohledně toho, že tu jde o život, tak si myslel, že se jedná o pouhý žert, ale po její smrti si uvědomil, jak šeredně se mýlil. Vyčítal si to, však on ji mohl zachránit, ale namísto toho, tak bral Samova slova s humorem. Vůbec se to nemuselo stát, kdyby byl více všímavý. Mohla tu pořád být.

"Hm," zamručí James a vezme si od Sama obálku, která na sobě nese jeho jméno. Tušil, co v té obálce bude, ale nebyl si jistý, jestli je na něco takového připravený. Zhluboka se nadechl, aby Samovi něco řekl, ale Sam ho stihl předběhnout.

"Na otázky bude čas potom, teď si musíme pospíšit a vypadnout odsud," vysvětlí mu a zvedne ukazováček, "přečti si to, vezmi si, co potřebuješ a potom přijď k autu," odejde bez dalších slov a nechá Buckyho opět samotného v místnosti.

Kousne se do vnitřní strany tváře a otevře obálku, ve které se skrývá natřikrát přeložený papír. Zhluboka se nadechne a začne se věnovat řádkům, které jsou v dopise:

Jamesi,

tenhle dopis píšu, abych se ti omluvila a znovu všechno vysvětlila. Pravděpodobně ti všechno vysvětlím až na poslední chvíli, ale musíš pochopit, že jsem tě chtěla jenom chránit. Vím, že tě to muselo strašně moc ranit, a teď se možná dokonce cítíš i podvedený, ale se vší upřímnosti můžu říct, že ty dny, kdy jsi vůbec nevěděl, že se něco takového chystá, byly ty nejhezčí dny mého života. A víš proč? Protože ani jeden z nás nic neřešil a oba jsme si jenom užívali jeden druhého. A chceš říct něco dalšího? Ty jsi ta osoba, která mi ukázala, co znamená doopravdy milovat. Předtím, než jsme se poznali jsem si nedokázala představit něco takového. Však doteď mi tohle přijde jako nehorázný výmysl v mé hlavě a já si připadám, že jenom sním. Vlastně proto se ani tolik nebojím té smrti, protože se třeba najednou vzbudím ve své posteli v Česku a budu žít zase ten život jako předtím, než jsem odjela do New Yorku. Každopádně...děkuju za to, že jsi tu pro měl byl. Ať už jako převlečený za Sebastiana nebo jako opravdový Bucky, kterému už táhne na 110. Víš, jaké štěstí jsi na mě vlastně měl? Haha. Věřím, že se co nejdříve dostaneš přes tenhle den a najdeš si jinou osobu, se kterou budeš šťastný. Nebo teda aspoň doufám, že se mnou jsi byl šťastný... ale to je fuk! Hlavně ti chci říct, že tě miluju a hlavně – tě nikdy milovat nepřestanu.

Věřím, že vesmír nás zase jednou spojí dohromady.

PS: Nezlob se na Sama, trvalo mi, než jsem ho přemluvila k tomu, aby ti nic neřekl.

James několik minut seděl na posteli a hypnotizoval zeď, která byla naproti němu. Přemýšlel nad tím, co si vlastně teď přečetl a nemohl nalézt žádná slova, kterými by dokázal popsat svoje nynější pocity. Pořád nebyl schopný pochopit, že už tu není a že jí nikdy neuvidí. Nakonec se zvedl z postele, naposledy se rozhlédl po místnosti a z věšáku vzal jeho tričko, které ji dal a které ona tak milovala. Věděl, že tohle je věc, která mu bude připomínat dívku, co tak strašně miloval.

~ THE END ~