Výplody zvrácených myšlenek

Princ Heorin

Nesnáším každý den. Každý moment. Každý nádech i výdech. Nesnáším každý okamžik co na téhle debilní planetě musím existovat. Nesnáším rána, probouzet se. Nesnáším noci, usínat. Nesnáším to tu. Nesnáším existovat. Tak hrozně moc nenávidím každý den co se do mých plic dostane byť jen troška vzduchu.
Chtěl bych zmizet, utéct a už se nikdy nevrátit. Nechat tohle všechno tady. Ty lidi, vzpomínky, myšlenky. Nechat všechno v tomhle zapadákově a zmizet.
Nemusím nutně umřít, ale stačilo by jen zmizet. Aby nikdo už o mě nevěděl, nikdo z těch co mě znali. Prostě jen pro ně přestat existovat. Neskutečně bych si to přál. Už tak stejně nikoho nemám. Rodina se ke mě otočila zády, když jsem jí potřeboval nejvíce. Kamarádi byli vždy jen falešné svině co se se mnou bavili z donucení a z podlé radosti z toho, že pak mohou rozebírat jak totální magor jsem. Nemám nikoho v tomhle zkurveným světě jen díky tomu, že já jsem já.
Občas bych chtěl utéct jen od sebe. Od toho kdo jsem. Začít znovu. I když to je nemožné. Nemožné utéct před sebou samým.
Nevím co dál dělat, nevím jestli ještě něco chci, možná jsem si už jen zvykl na tohle. Na to, že nakonec jsem sám. Na to, že tu stejně moc dlouho už nezůstanu. Jednou bych chtěl někomu tohle vše říct. Podívat se někomu do očí a říct "Kurva. Už tu nechci být. Nechci už dál žít. Ale mám strach z toho umřít." ale jde o to...že strach ze smrti mám jen skrz jeden důvod. Skrz to co tu nechám. Skrz to co to způsobí. Nemám strach umřít, vím, že bych byl pak konečně šťastný, mám strach, že by někteří lidi byli z toho smutní. A možná mám strach z toho, že by to bylo všem jedno. Že by prostě šli dál. Že by se jim ulevilo.
Jsem teď sám v posteli a snažím se myslet na slova. Jsem mimo tento svět. Nic necítím. Jsem mimo své tělo. To se jen cuká na osamělé posteli. Jsem daleko. Pryč od zla. Pryč od rána. Jsem závislí, miluji to co mi dává i to co bere. Miluju svou závislost. Svého prince. Mého jediného partnera. Drogy. Princ Heroin mě odnese daleko. Daleko od tebe. A od nich. Od všeho a všech.
Pohřbil jsem tvé kosti v lese a přátelům řekl že jsi prostě zmizela. Každý mi věřil. Byla jsi dost velký blázen na to.
Utíkám. Daleko. Kde to jsem a co jsem zač? Panika. Strach a halucinace. Jdou si pro mě. Vidím je. Slyším. Cítím. Berou si mé tělo jako daň za duši. Umírám. Pomalu. Každý den. Nenávist. Spaluje mne.
Daleko, daleko, daleko. Umiram. Usnu a umřu.
Princi už jdu. Už budu jen tvůj. Heroin. Princ. Láska.