Nenávidím se a nenávidím tenhle svět. Jen čekat a doufat v něco lepšího když už tenhle svět je stejně v prdeli. Je to jen jedna velká sračka a lidi co maj dost peněz nebo snad lásky nám nalhávaj jak vše může bejt zalité sluncem a jak je svět hezkej. Kdo nikdy necítil nic špatného, kdo se nikdy nenáviděl tak to nepochopí. Tyhle žvásty o lepším zítřku a lepších věcech jsou sračky. Nenávidím šťastné lidi, nenávidím všechny. Nenávidím. Mám chuť mlátit pěstmi do zdi, vyrvat si orgány, rozházet je po těch lidech, zvracet na jejich pitomé názory. Vše jsou jen sračky a slova jen ubližují. Nikdo nikdy neřekne proč je to zlé. Je to jen ve vaší hlavě. Si jí mám kurva urvat? Mám si ji urvat a hodit ji možná ptákům. Vyžrali by můj zkaženej mozek. Znásilnili jej. Vymrdává mi mozek už jen ta představa. Proč si neublížit? Proč? Vyzvracím si orgány a postavím z nich lepšího člověka, třeba bude mít šťastnej život. To bych mu přála.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
