Rukou zavadím o vázu,
Padá na zem, ale já nemám dost odvahy na to ji chitit.
Tříští se, kusy skla odletují do nepoznaných končin.
Slzy mi stékají po vyhublých tvářích,
Pitomá to váza.
Přerývaně se nadechuji,
snažím se nadechnout pořádně.
Marně.
Dusí mne mohutné střepy,
Drásají mi hrdlo,
Snažím se křičet,
Nikdo neslyší mé sýpání.
Nesnesitelná bolest.
Střepy derou se mým hrdlem vzhůru, do stran a zpět.
Vykašlávám krev,
Topím se.
Noční děsy
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
