Výplody zvrácených myšlenek

Nothing left

Měl jsem naprosto vše,
ale to co mi chybělo bylo to, že jsem neměl na výběr.
Musel jsem je všechny přinutit aby zaplatili...
Tak si už prosím tebe uvědom,
že se klidně můžeš zabít,
protože už seš dávno mrtvá, víš?
V mý hlavě.
Z člověka kterého jsi někdy milovala je teď zrůda.

Jsem špatně pokřivenej dílek puzzle
a víš ty co?
Vždy jsem si myslel že ty jsi ten druhej.
Stejně divně pokřivenej.
Pasující na ten můj.
Tak si prosím uvědom,
že bez tebe to nemělo už dále smysl.

Měla jsi mě ve své hrsti před několika lety,
když jsem ještě byl tak mladý a naivní.
Řekla jsi, že by z nás třeba i něco mohlo být,
že už nikdy nechceš odejít.
Špatné lži děvče, protože ty jsi nakonec udělala strašnou věc.
Dala jsi pryč veškeré věci co jsi kdy milovala...
a jednou z těch věcí jsem byl i já.

Nic nezbylo.
Květy co mi rostly ve váze,
jasně vzpomínáš si na jejich rudou krásu, že?
Tak přesně ty mi uvadaly přímo v náruči.
Byl to děsivý konec naší bolesti.
Prosím zavři oči, musím je jít zahrabat i se svou mrtvolou.
Přesně tak jak to chceš.
Zahladíme stopy po našem zvráceném bytí...

Ne... není to o tobě. Ne není to o nikom.
Ale to ty víš. Já nejsem on.