Výplody zvrácených myšlenek

Kdo ví, ví

Pokaždé se cítíš stejně. Jako ubožák, jako nula, jako nicka. Proč? Proč se tak jen cítíš? Vždyť máš školu, vždyť sis našel práci, vždyť nejsi jen přítěží! Tak proč ten pocit vyhoření? Ovšem že. Oni. Ti co ti řeknou "Ale mohl jsi mít vysokou..." místo "Ty máš maturitu! To je úžasné! Oslavme to." Ti co ti řeknou "Jako pitomej prodavač budeš makat jo? Chm. Si nemusel si dělat tu střední..." Místo toho aby se sami podívali na to jak to tady je s prací. Máš radost z toho, že jsi zvládl pohovor a nepozvracel jsi se ze stresu? Jsi rád, že tě vzali aspoň někam? Smůla. Pro ně to nikdy nebude dost. Nulo. Špíno. Vše si zařiď sám, jsi dost dospělý na vše. Počkat. Ty chceš být někde sám přes noc?! No ani náhodou, jsi jen děcko. Už zase jíš? Proč zase nejíš? Kam jdeš? A kdy se jako hodláš vrátit? Jak jako nikdy?! Jak jako dejte mi všichni pokoj?! Co si o sobě jen myslíš?! Hajzle jeden. Parchante. Proč zase jako brečíš?! Stalo se něco? Pch. Ty nevíš co je to život! Ty nevíš nic. Panebože! Proč sis ublížil?! Vždyť jsme tady pro tebe! Co zase chceš?! Neotravuj! Nemám na tebe náladu. Už je mi to jedno. Nezajímají mě tvoje problémy. Děje se něco? Jak jako chceš být sám?! Nám se můžeš svěřit se vším! Nevděčný hajzle.

TICHO!

...
Už ticho! Nechci slyšet už nic, zavřete své mordy plné slibů, které nikdy nesplníte! Držte je u sebe tak jako nikdy! Odcházím! Změním si jméno, změním svůj život, jen mi dejte už pokoj! Kdybych se nenarodil byli by jste šťastní! Kdybych se narodil jako chlap byli by jste šťastní. Kdybych byl někdo jiný byli by jste šťastní. Ale já tu nejsem od toho abych vás dělal šťastnými! Já mám být šťastný také! Tak už DOST! Tak už dost... Vše jste mi vzali, poslední kousek čisté mysli pohltila temnota. Nedokážu již vás snášet, tak dost! Já vím, že nejsem chtěn! Vím, že vaše první dcera je ta dokonalá! Ta lepší! Ta úžasnější! Chytřejší! Krásná! Normální!!! Já to vím! Tak milujte jí a ne mne.

...

Nedokázala jsem být synem, snažila jsem se pro to udělat vše...a vše ve mě díky vaší sobeckosti je zmatené. Kdo jsem? Kdo jsi? Kdo jsou oni?

Já jsem já, ale mé já není já.