V hlavě tančí vzpomínky co upravila jsem si k obrazu svému, nechci ty pravé, ty jsou až moc děsivé. Vzpomínky na dětství zastřela jsem růžovou mlhou, vypadají tak nevinně, tak... hezky.
Vzpomínky na lidi co miluji uschovávám hluboko uvnitř sebe, nedokáži si vybavovat jejich tváře.
Utvářím si nový svět uvnitř své hlavy, ztrácím se v nepoznaném vesmíru. Nedokáži se vyrovnat s realitou, nedokáži žít tak jak se patří. Uzavírám se do sebe, nemluvte, neposlouchám, nejsem tady, cožpak nevidíte?
Teplé slzy stékají po tvářích, úsměv je však skryje, podívat se ti do očí rány zacelí, jizvy však zůstanou a tajemná zemně blázna zocelí.
Jenže dětství nebylo růžové, jenže milující lidi jsou mrtví a já s otevřenými ránami se přibližuji svému vesmíru.
Potají.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoesíaOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
