Podle všech jsem jen vztahovačný člověk. Jen pokud ale řeknu to co mě štve. Štve mě jak se ke mě chovají a hned jsem vztahovačný. Už dál nemůžu. Už dál nechci. Chci jen usnout věčným spánkem. Už se nechci rvát, už nechci každé další ráno vstát. Už nechci žít tento život, který je o ničem. Nikdo mi nerozumí, nikdo neví co se mi honí hlavou. A přijdu si jako puberťák co tohle říká, však vím jen to, že ať křičím sebevíc hlasitěji nikdo mne neslyší. Poslední volání o pomoc. Poslední zkoušky před smrtí. Ještě pár chvil. Ještě pár dní. A už víc nezvládnu. Už víc nedokáži snést. Ještě pár zrad a pár nožů v zádech a nebudu moct dál žít. Volám o pomoc. Marně. Nikdo neslyší. Prý jen sobec jsem. A vztahovačný nevděčník. Končím se vším. Vše je už minulost. Těším se na nový začátek nebo snad věcnou prázdnotu. Jen pár dní. Jen pár dní a všemu bude snad už konec.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PuisiOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
