Pouze si jen povzdechnu, tak jako tolikrát když vidím její krásný úsměv mizet v dáli a s ním i naději na lepší zítřek. Naposledy jí zamávám a poté jen smutně civím na autobus, který jí odváží... "domů". Mé pocity se ve mne bijí. Jeden křičí ať utíkám, ten druhý mi radí abych se v přívalu slz svalila na zem. Neposlechla jsem však ani jeden. Tasím mou mocnou zbraň. Mobil se sluchátky. Bez váhání ony dvě věci propojím a už listuji seznamem písní.
Black Sabbath.
Album 13.
End of the Beginning.
A tak bez citu si kráčím, velmi pomalu a rozvážně, ulicemi dokud nedojdu k jednomu z paneláků. Zavrtím hlavou, pohlédnu na mobil a jen se uculím. 17:21. Spousta času na to abych si mohla přemýšlet. Dobelhám se za něj na jedno malé hřiště. Vyšplhám na průlízku, hlavu si dám do dlaní a jen se nadechnu.
Už ani brečet nemohu. Pohlédnu opět na mobil a přečtu si novou zprávu a tak učiním to co tam stojí.
Pohlédnu k nebi a najdu si očima Slunce.
A usměji se.
"To je pro tebe má milá."
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
