Všichni se na mne jen dívají jako na vyvrhela. Dokážu číst z jejich výrazů jen jedinou otázku "Co ta tady sakra chce?" Občas vidím i tu druhou jako "Zase jí přišla zničit život??" A nakonec na mne jen řvou ve své mysli "Vypadni!! Vypadni!! Tady tě nikdo nikdy nechtěl a chtìt ani nebude. Nepatříš tu!!!!!" A já se raději ukloním a s pokorou odejdu. Je to lepší nežli se jen všude vnucovat. Bude to tak lepší pro všechny. Nemá smysl si déle něco nalhávat. To proč tu jsem. Je nesmysl si nalhávat že mám..."vyšší cíl" proto abych tu byla. Jsem zbytečná jako... snad ani neexistuje nic zbytečnějšího nežli já. Jsem bezcenný kus hadru. Místo toho aby jste s ním alespoň vytřeli spíše vše jen více ušpiním. Jsem špinavá. Nečistá. Zbytečná. Na co by někdo chtěl černý hadr plný špíny? Na to aby ho mohl hodit na někoho jiného aby byl taky špinavý. Zkažený. Zničený. Nemá to smysl. Nemám smysl. Na co mám furt dál dokola žít a opakovat tu stejnou bolest si? Na co??? Prosím...
Ukonči to.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
