Zakřič mé jméno, pros mne ať nepřestávám.
Hluboký nádech, prohnutá záda, splašený tep a chtíč.
To co naplňuje dvě nahá těla a spojuje rozpolcené duše.
Nezáleží na ničem, svět nám může být ukradený, pocity odchází, deprese také, jsme jen my.
Zasloužíme si více času na sebe abychom jen mohly volně dýchat.
Potřebujeme žít.
A tak v hlubokém nádechu vykřič mé jméno, jen ať každý slyší, že milovat je to co nás drží při životě.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
