Ztratila jsem kousek sebe. Nenajdeš ho ať ho budeš hledat sebevíc. Nesnaž se, je dávno pryč. Omlouvám se za tu chybu, že nechávám části sebe samé upadat, že se nechávám ničiti, ale bohužel. Nejsem silná.
Ne na tolik abych to změnila. Žiji s démony. A ti mne stravují. Ničí a ubírají mi poslední světlo které mi zbylo. Jsou schopni všeho. Vražda pro ně není problém. Zabijí, jen proto aby mne viděli trpěti. Nejsem blázen. I když by se to mohlo zdát. Tak trochu vlastně to je možná i pravda, možná že už blázním, ale to není teď podstatné.
Drž se dál neboť mám strach, že si tě najdou a budou tě stravovat tak samo jako mne a pak si budeš přát aby jsi byla mrtvá. Věř mi, že ti s radostí vyhoví a já budu zase o něco více v háji.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
