Jsem emigrantem svojí duše,
Vyvrhelem nepochopené básně,
Konečky prstů co mne svlékají,
Necítím to co kdysi dávno. Potají.
Obloha špinavě zmodřelá,
Modřiny na těle vybledlé,
Zavřít oči a zpomalit nestačí,
Blouznit stále dokola. Potají.
Zamávat na pozdrav smrti,
Vyloučit veškeré své neduhy,
Dívat se na to co tě ubíjí,
Z koutků úst krev stírat. Potají.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
