Výplody zvrácených myšlenek

Blood filled mouth

Přátelé co odvracejí se ode mne mohu bodnout rezavým nožem do zad, vyřezávat do nich věty co nalhávali mi. Na cracku je všechno jedno. Jedna rána a za ní druhá, umíráš? Ne to se ti teprve dostávám do střev. Jak tě to moc bolí? Že příliš? To mne taky jako tvoje zrada. Cítím jak napínají se ti svaly, jak myši okusujíc kosti tvých nohou. Trochu strach co zlato? Neboj se, mám s tebou velké plány a nakonec tě vystavím světu jako Ježíše. Padneš za mé hříchy. Směji se ti když skučíš a snažíš se opustit temnou místnost, kopancem do břicha pliveš krev. Kde je tvoje pozitivní myšlení? Asi nikde co? Došlo ti, že tu dneska chcípneš. Hlasitá hudba přehlušuje tvůj řev a prosby o pomoc. Nikdo ti nepomůže tak jako ty jsi nepomohl mne. 

Najít si někoho jen na chvíli to by ti šlo. Však počkej ještě. Skalpelem přejíždím po tvé tváři, zůstává na ní krev. Jedním máchnutím rozříznu ti triko, sjíždím ostrou čepelí až tam dolů. Ty víš co ti udělám. To budeš mít za ní. Ty víš za koho. Zmrzačím tě. Udělám z tebe eunucha. Budeš moct píchat tak maximálně krysy tady dole. Nenávidím tě. Ale neboj. Budu pomalá. 

Probodám ti ruce jehlami ať vidíš jaký je mít život feťáka, ať vidíš jaké to je spadnout do Ráje, ať vidíš co ti zbude pokud ti někdo vezme všechno, protože ty jsi mi jí vzal. Že prý nechápeš. To jsou kecy. Vyříznu ti jazyk a nechám tě ho spolknout. Tak polykej ty kurvo. Myslíš si, že tě nenechám chcípnout? Nechám. A užiju si to. 

Co ti jen mohu dál provést? S hrůzou v očích se na mne díváš a já si vzpomínám, tak strašně moc se jí líbili tvé oči. Co kdybych ti jedno vybodla? Popadám rezavý nůž co leží neustále na zemi a bodám tě do oka. Hrozný řev. Nezabodla jsem však hluboko a za to jsem ráda. Ještě aspoň nechcípneš. Podkopnu ti nohy. Ležíš na zemi naprosto bezmocný. Vytáhnu nůž a na něm tvý oko. To čumíš co? Já to zvládla. Popadám o kus ležící skalpel a přeříznu cévy co ho stále drží. Sereš mě víš? Tak to taky spolkni děvko. Tohle bude tvoje poslední žrádlo. Kopanec do hlavy tě pošle do temnoty.

Probouzíš se připoutaný na mém stole zkázy. Chirurgické přístroje co leží mi opodál zdají se tak děsivé. Miluji to jak se blyští. Jsem ve svém bílém plášti. Říkají mi doktorka Smrt. Jo to jsem já. Ta ženská co zabíjí lidi pro vědu. Neboj se, budeš to mít už skoro za sebou. Nejdříve sešiji díru po oku. Spojím ti kůži tak ať to vypadá že tam nikdy nebylo. Budeš moje zrůda. Budeš dokonalý odstrašující příklad všech co by mne chtěli opustit. To já jsem vůdce. Otevřu ti lebku a uvidím mozek, tak dáme se do práce no ne? Až s tebou skončím budeš naprosto nepoužitelný.

A tak o den a noc později visí mrtvé tělo, zohyzděno neskutečným způsobem, na kříži uprostřed náměstí. A pod ním je jen nápis "Přátelství neexistuje. Povražděte se dokud máte čas. Doktorka Smrt."