Jeden malý řez. Jen jeden. Nikdo to nebude pokládat za chtěnou práci. Nikdo si nebude myslet, že jsi to udělala tehdy když ti bylo zle a když jsi chtěla aby si toho všimli.
Protože kdyby odhrnuli tvé triko, spatřili by pořezaný bok.
Protože pokud by tě donutili si svléct kalhoty, viděli by rozšklebené rány na noze.
Protože kdyby ti řekli, ať si sundáš náramky, viděli by staré jizvy.
A na konec... pokud by jsi před nimi stála nahá, viděli by zjizvené tělo co ukazuje šrámy na duši.
(Já)
Nikdo se ale ani nebude starat. Věř mi. Ze začátku budou brečet a prosit tě. S časem to jen přehlédnou. Vezmou to jako kousek tebe, příjmou to tak, že je to pro tebe nezbytné.
Ve škole vás budou znát jako tu co se řeže a má depky. Ale nikdy se nezeptají proč.
Přehlížet tě budou do doby než se zabiješ. Je to tak. Chtějí aby jsi umřela. Chtějí to ti kolem. Protože víš proč? Protože už moc jsi je zničila a chtějí být šťastní.
(Hlas v mé hlavě.)
Jo...to je pravda.
ČTEŠ
Výplody zvrácených myšlenek
PoetryOtevíráme pandořinu skříňku a doufáme v zázrak... Každý máme takovou tu chvilku... Možná někdo má takový život. Za cover k oslavě 1k čtenářů děkuji talentované @Stories_by_Lucy
