~40~

4.1K 142 92
                                    

,,Dobré ráno, Penny."probudil mě chraplavý hlas mého muže a následný letmý dotyk jeho rtů na mé čelo.

Jako každé ráno mě znovu držel za bříško a palcem na něm kreslil různé obrazce.

Když jsem otevřela oči, spatřila jsem jeho tvář u té mé, vlasy měl rozcuchané a rozespalá tvář značila, že se před chvilkou probudil.

,,Dobré."usmála jsem se a pohladila ho po paži. ,,Jak se vám spalo?"zamumlal k nám oběma a já se musela znovu usmát.

,,Nám se spalo dobře. Jak tatínkovi?"za tu krátkou chvíli se chování k nám změnilo o stoosmdesát stupňů.

,,Skvěle. Dneska přijede doktor, podívá se na vás dva, ale já budu muset jet do města něco zařídit, takže to budete muset zvládnout sami."řekl Eric a začal se zvedat, když uviděl, kolik je hodin.

,,V kolik?" ,,Tak za hodinu. Nemusíš se bát, je to skvělý doktor, po Rusku velmi vychvalovaný. Navíc je vždy na straně matek, takže nebude nikdy proti tobě, jak byla doktorka Müllerová. Pak mi všechno povíš, já teď už vážně musím."vše mi vysvětlil, oblékl se, políbil mě na tvář a odešel.

Teď jsem měla možnost si promluvit s Ninou. Dlouhou dobu byla mimo hru, nedalo se nic dělat, protože mi byl Eric pořád za zadkem a Nina se ke mně neměla šanci dostat.

Jenže ne dnes. Mám čas, než se ke mně dostane doktor.

Co když to bude chlapeček a já budu moci zůstat? I když... I tady je ta možnost, že by mě mohl zabít, protože bych mu dala všechno, co potřeboval. Nejsem pro něj nic. A že by ke mně za těch pár chvil začal chovat city? Ten má city leda tak k sobě. Miluje jen sebe a svůj majetek. Na světě není nic, co by ho změnilo.

Sice jsem za těch pár dní začínala mít jiný pocit, ale pořád jsem stála pevně nohama na zemi a nedělala si zbytečný naděje.

,,Nino!"v půlce chodby jsem do ní vrazila, já byla moc zamyšlená a Nina měla pro změnu tolik ručníků, že ji to znemožnilo výhled na cestu a omylem jsem ji srazila k zemi.

,,Jsi v pořádku?"ptala jsem se okamžitě a pomáhala ji sbírat ručníky. ,,Zajisté, slečno. Právě nesu vaše ručníky do koupelny."to byla výzva.

,,Spěchala jsem za tebou hned, jak jen to šlo. Nemohla jsem se k tobě dostat, pořád u tebe někdo byl. Rychle mi všechno musíš říct! Já jsem celé ty dny špatně spala, Eric rozkázal uzavřít vilu a najednou se tu objevilo tolik zbraní... Co se stalo?! Jsi těhotná?! Nebo ne?!"chrlila to na mě mezi dveřmi koupelny, mezitím ručníky stěhovala do skříňky a házela na mě ustaraný pohledy.

,,No... Když jsem si dělala test, tak mi vyšel negativní, takže-" ,,Panebože!"Nina si zakryla pusu dlaní a šokovaně na mě hleděla. ,,Takže mě Eric odvezl k doktorce, aby se všechno potvrdilo. Byla jsem vážně nervózní, nikdy víc jsem se nebála, ale nakonec... Jsem těhotná."pokračovala jsem bez přerušení neutrálně. Nevěděla jsem ani, jak se vlastně tvářit.

,,To je skvělé!"vykřikla jako malé dítě a objala mě. ,,Jsem tak ráda! Teď-" ,,Ráda? Nino... Pořád z toho nejsem venku. Teď musím žít ve strachu, jestli to je chlapeček nebo holčička. A to vlastně není můj největší strach. Co udělá po porodu mně a co dítěti? Co by udělal mému synovi?! Mám až paralyzující strach, že se něco stane. Choval se ke mně poslední dobou krásně, bylo by skvělé, kdyby to bylo i takhle nadále... Ale to nejde. Nemůžu tu čekat a nechat Erica, ať si se mnou dělá, co chce. Přála bych si, aby byl ten slušný a hodný jako byl posledních pár dní, ale vím, že se mi to nesplní. Vím, že to je jen, abych porodila zdraví dítě, bez nějakého poškození a věčnému stresování. Jenže i tak jsem ve stresu... Nevěřím mu, i když jsem moc chtěla. Tohle není život pro mě ani mé dítě. Jsem mladá na dítě, přesto ho budu mít s největším násilníkem a ještě k tomu násilím přinucené a nechtěné dítě v domluveném sňatku manželském mým otcem a Ericem. Já jsem byla znásilněná! On mě znásilnil... Donutil mě k tomu všemu a já teď čekám dítě, které vyšlo z neskutečného násilí, zohavení a nenávisti. Nemůžu už dál. Myslela jsem, že by jsme mohli být rodina... Pár chvil mě to takhle napadlo, ale když si na vše vzpomenu, tak.. Nemůžu. Já nemůžu už, Nino."začala jsem plakat, znovu mě začalo bolet srdce a instinktivně jsem se chytla bříška.

MafiaKde žijí příběhy. Začni objevovat