Mafia

~27~

,,Prosím!"zaplakala jsem mu znovu do rtů, měla jsem šílený strach, protože vypadal jako blázen. Zlost ve tváři, krví podlité oči a šílený výraz v obličeji. Děsil mě.

,,Sakra, Penelope, už drž hubu."zavrčel podrážděně ,,Eric-Eric vás zabije."pronesla jsem přes vzlyky a on se uchechtl. ,,Já jsem pro něj důležitější, ty jsi tu jen pro syna. A pak bude stejně konec, zlatíčko."ušklíbl se a i přes moje vzepření mi přetáhl tričko přes hlavu.

Instinktivně jsem si zakryla nahou část, ale jemu se to nelíbilo.

,,Pusť."zavrčel, když se mi snažil oddělat ruce. ,,Ne!"vzdorovitě jsem prskla a začala křičet Ericovo jméno.

,,Myslíš, že tě uslyší?! Má izolovanou ložnici, děvko!"teď už byl hodně rozzlobený. Vlepil mi facku, má hlava se pod silou tlaku otočila na stranu a já znovu začala plakat.

,,Prosím, moc vás prosím, nedělejte to."zašeptala jsem, jenže pak při další ráně se ve mně něco zlomilo a já zůstala ležet. Nehýbala jsem se, nechala jsem Nikolajeviče, aby si dělal, co chtěl.

Jako by má duše na chvíli vypověděla službu, mé tělo sice stále bylo přítomno, ale duše nikoliv. Ležela jsem, přes slzné sklo jsem nic neviděla a neměla jsem sílu dál mu vzdorovat.

Cítila jsem ho, jeho dotyky i jeho hnusná slova, ale všechno jsem vypouštěla druhým uchem ven.

Stála jsem na pláži, mé chodidla pálil horký písek a kolem mě šumělo moře. Racci létali nad mou hlavou, ladně kroužili nade mnou a já je se zájmem pozorovala.

,,Koukej!"vypískla jsem, když se jeden přiblížil k mé hlavě až moc blízko a začala se smát.

,,Koukám."zasmál se se mnou a objal mě kolem mého malého a útlého pasu. Pro jeho velké ruce to bylo jako držet brčko.

,,Jsou krásní. Mám ráda moře."zazubila jsem se na něj a otočila na něj hlavu. ,,A tebe."zachichotala jsem se, když mě vyhodil do vzduchu.

,,A já tebe. Slibuji, že ti nikdo neublíží."usmál se na mě a chytl mě do náruče.

,,A já budu chránit tebe."zažvatlala jsem dětským hláskem do jeho ucha, pevně jsem ho objala a zabořila své malé ručky do jeho vlasů.

,,Oh, ty jsi takový žvatla."zasmál se smutně. ,,Nikdo ti neublíží, princezno. Vždy tu budu pro tebe."zašeptal, když mě nesl zpátky pod palmu. ,,Budeme tě chránit."ucítila jsem na rameni malou kapičku.

Tehdy plakal...

,,Co se to tu, kurva, děje?!"hrubý křik mě vrátil do reality a má vzpomínka se zase potopila mezi ty další, smutné vzpomínky, které jsem držela pod zámkem celý svůj život.

,,Nikolajeviči, ty sráči!"pootočila jsem hlavu, byla jsem unavená a rukou si setřela slzy. Stál tam Eric, rudý vzteky a naštvaně zatínal pěsti.

,,Oh - Ericu, já ti to vysvětlím!"vykřikl Nikolajevič, který se zbrkle zvedal z mého vyčerpaného těla a natahoval ruce v obraném gestu.

,,Co mi chceš kurva vysvětlovat?! Chtěl jsi ji ošukat!"zařval, takhle naštvaného jsem ho ještě nikdy neviděla.

Vypadal, jako by právě opustil psychiatrickou léčebnu, kde se zbláznil. Kdyby to šlo, šlehal by blesky všude kolem sebe a Nikolajeviče by milionkrát probodl pohledem.

,,Obleč si ty kalhoty, než tě zabiju!"štěkl tak, že mé tělo leknutím trhlo. Sám Nikolajevič sebou škubl a okamžitě si rozklepanýma rukama zapínal kalhoty a pásek.

A pak to šlo ráz na ráz. Eric po něm okamžitě skočil, Nikolajeviče srazil k zemi a začal mu řvát do obličeje.

,,Kurva, ona je moje! Jsi sráč, jsi zasranej sráč, zabiju tě!"křičel mu do obličeje, Nikolajevič se snažil bránit, přesto neuhnul první ráně.

Dostal jí přesně na nos, ze kterého se roztřískla krev všude kolem a Eric mu uštědřil další a další.

,,Já ti to vysvětlím!"křikl, dostal další a plival krev všude kolem sebe.

Já dokázala jenom ležet, plakala jsem a všechno pozorovala. Chtěla jsem tomu všemu zabránit, Eric vypadal, že Nikolajeviče vážně zabije a že svojí agresi jen tak ze sebe nedostane, ale byla jsem tak moc unavená, že jsem nedokázala nic.

Oba se uměli rvát, byly na to vycvičeni a když ho Eric tahal nahoru, Nikolajevič mu zrádně rozrazil ret, ze kterého se okamžitě spustila krev.

,,Kreténe."zamumlal Eric, když si setřel krev ze rtu a podíval se na ní. ,,Tak za tohle chcípneš!"vyštěkl, chytl ho za košili, která vydala trhájící zvuk látky a Nikolajevič se proletěl.

Eric měl další dolík ve zdi, znovu se rozešel a Nikolajeviče tahal ze země. Držel ho za límeček košile pár centimetrů ve vzduchu, Nikolajevič se oháněl pěstmi a Eric jednu koupil, přičemž Nikolajeviče pustil na zem a ten se sesunul po zdi dolů.

,,Do prdele Ericu, nech si to vysvětlit! Já ji nechtěl, to ona mě svedla. Kurva, pojď do kanceláře, tam se to všechno vysvětlí."zavrčel vydýchaně Nikolajevič a Eric se zastavil.

,,Tak co? Dobrý?"ptal se, když ho Eric zvedal ze země a postavil ho na zem. ,,Je - je to dobrý?"ujišťoval se, když se Eric ušklíbl a narovnal si pomačkaný límec od košile.

,,Čuráku."zavrčel Eric a uštědřil mu jednu ránu na čelist, Nikolajeviče to vyplo a sesunul se k zemi.

,,Jo, je to dobrý."uchechtl se ironicky a plivl na něj. Pak se otočil a podíval se na mě. Přeměřil si mě pohledem, jeho pohled přímo pálil a já se pod jeho pohledem nepříjemně ošila. Cítila jsem se, jako by mě skenoval až do morku kostí.

A pak odešel. Prostě odešel, nechal tam zkrvaveného Nikolajeviče ležet u zdi a mě nechal plakat na posteli, jako by se nic nestalo.

Když pak pár chlápků došlo pro Nikolajeviče a skoro ho seškrábali ze zdi, pořád jsem plakala. Cítila jsem pořád jeho slizké doteky, jeho hnusný hlas a jeho nechutný návrh, co všechno se stane.

Bylo mi znovu zle, měla jsem nával a musela jsem se okamžitě uklidnit, nebo bych si něco udělala. Málem jsem se zbláznila.

Ležela jsem ve vaně, stírala své slzy ponížení a dívala se na sebe do zrcadla. Na tváři se mi začala tvořit modřina, byla velká a můj obličej byl celý opuchlý od neustálého plakání. Byla jsem tak unavená, vysílená a bylo mi tak špatně.

,,Vyřešil jsem to."nadskočila jsem leknutím, instinktivně jsem zakryla své tělo a otočila hlavu na dotyčného.

,,Vyřešil jsem to."zopakoval a opřel se o komodu naproti vaně.

Byl celý ztrhaný, ret měl roztrhlý a tekla z něj krev. Měl začínajícího monokla, modřinu táhnující se od levého oka až ke krku.

,,Nikolajevič dopadl hůř, kdyby jsi ho viděla..."uchechtl se a usmál se. Pohlédla jsem na jeho bílou košili, která byla od krve a byla ušpiněná.

,,Penelope, posloucháš mě?"

Slíbili mi, že mě ochrání a pak mě opustili... Slíbili mi to!

                                ~~~~
Uh, uh, tak máme další akční kapitolku za sebou, znovu díkes všem za hlasování v minulé kapitole a - je to jasný, prostě je tu víc #armyeric než #armynikolajevič :D

Hm, já jsem asi taky pro #armyeric :D

Všem, kteří hlasovali pro něco jiného - je mi líto, bylo to silné přehlasování, takže třeba někdy jindy :)

Omlouvám se za sprostá slova, pokud to někomu vadí ;)