Mafia

~42~

,,Myslím, že to není potřeba. Já... Tam půjdu sama."vkročila jsem do koupelny, Ericova siuleta stála v zamlženém sprchovém koutě.

,,A proč? Já tam chci být taky."vůbec mi to neusnadňoval. Přehnaná péče být otcem? Možná...

,,Jenže já už tam s jedním mužem jsem a další navíc by mě akorát znervozňoval... Víš, já se na to prostě necítím. Ráda bych tam byla sama, je to dost intimní věc." ,,Ale týká se to nás dvou."zamumlal ze sprcháče a zapnul si velkou sprchu, aby si mohl umýt hlavu.

,,Jenže... Ty je v sobě nenosíš."opáčila jsem, snažila jsem se vyhrát v našem slovním zápase. ,,'Je'? Jak to myslíš?"zeptal se a siuleta se přestala pohybovat.

Najednou jsem si chtěla nafackovat tak silně, abych se už nikdy neprobrala.

,,Cože?"zahrála jsem blbou - i když to jsem teďka vlastně ani hrát nemusela. Chtělo se mi ze mě tak smát...

,,Jak si to myslela? Jak 'je'?"ptal se. ,,Já řekla 'to'." ,,Ale já slyšel, že jsi řekla 'je'." ,,Špatně slyšíš, voda ti hučí u hlavy... Máme sice spolu miminko, ale já TO miminko nosím v sobě. Ne ty."snažila jsem se to zakecávat a navíc si začínala dovolovat.

Eric povolil, byla jsem jeho královna. To dítě tolik chtěl a nemohl si dovolit riskovat další rok čekání na Forbest, aby mohl počít dítě - Barkat začínal provokaci, hrozí válka a Eric si nemůže dovolit zemřít bez pokračování rodu. Navíc splňuji ty jeho měřítka, musím prostě žít... Beze mě by neměl nic, všechno by mohl zabalit.

A já si svou moc uvědomovala.

,,Ale jsem přece otec." ,,To ano, ale je to mé rozhodnutí. Řekla jsem, že půjdu na ultrazvuk sama, tak tam také půjdu."vzorová ukázka mé moci. Nemohl nic, čistá provokace. Možná hloupost, že tajím dvojčata, ale nemůžu nic riskovat... Pokud by dvojčata měla třeba nějaký prokletí - jak se u nich v rodině většinou traduje o všech věcech, jak moc jsou prokletý- mohl by mě zabít, i kdyby měl čekat na další Forbets. Nemám žádnou jistotu. Žádnou. Navíc jsem ve výhodě a mám svou moc, o kterou nechci přijít.

,,A proč mě tam nechceš? Podej mi ručník."vypnul vodu a otevřel si dvířka od kouta.

Koupelnu okamžitě zahalila slabá pára. Došla jsem ke skříňce, sehnula se, vytáhla velkou černou osušku a podala mu ji.

,,Už jsem ti to říkala."zamumlala jsem a pohladila se po břichu. Brzy přijde na to, že je větší než by mělo být, ale teď mám aspoň nějaký ten čas vymyslet, co budu dělat dál.

,,Dobře... Tak já si aspoň promluvím s Cooliem, jak na tom jsi. Chci být řádně informován, nemůžu nic vynechat. Pokud si mě na tom ultrazvuku nepřeješ, i když pořád nechápu proč, tak já na něj chodit nebudu."přikývl a omotal si ručník kolem pasu.

Sakra!

,,Coolio... Je moc ukecanej."plácla jsem první pitomost, co mě napadla.  ,,A to má jakou jako souvislost?"přitáhl si mě za bok k sobě a usmál se.

,,Jsi nějaká nervózní... Co se děje?"uchechtl se a sáhl mi na břicho. ,,Co kdyby si tatínek a maminka zazlobili?"šibalský úsměv, smích vyplnil koupelnu.

,,Neblbni."já se nesmála, snažila jsem se tu alespoň já myslet mozkem, když to Eric právě teď nedokázal. ,,Jsi v křeči, tak co se děje?"ptal se dál, sedl si na vanu a mě si posadil do klína.

Nervózně jsem se ošila a natočila hlavu na stranu. Dobře, je čas hrát na city a vyložit karty na stůl.

,,Víš... Vždycky jsem snila, že o svém miminku s manželem budu mluvit jen já. Na kontroly k doktorovi budu chodit sama, všechny informace budu spracovávat sama a pak s radostí na tváři svému manželovi oznamovat, jak se našemu děťátku daří."díky bohu za hormony, plakat se mi povedlo okamžitě.

,,Pen, shh. Proč pláčeš? Dobře, dobře. Tvé přání splním, všechno půjde přes tebe. Jen přestaň plakat, všechno je v pořádku."objal mě a já se chytla jeho pevných zad.

,,Slibuješ?"zaplakala jsem věrohodně. ,,Neboj se."zamumlal mi do pokožky a postavil mě na zem.

A pak udělal něco, co bych od něj nikdy nečekala a dost mě šokoval.

Eric si klekl, chytl mě za pas, klečel naproti mému bříšku, na které položil dlaň a podíval se na mě. ,,Cítím, že to bude kluk. Viď, chlape? Jak se máš? Je to poprvé, co k tobě mluvím... Je to skvělý pocit. Doufám, že nebudeš moc kopat a máš se tam u mámy dobře. Bude z tebe pořádný muž, který bude podlamovat ženským kolena, jen co vejde do místnosti. Nemusí je zrovna lámat násilým,bude to samozřejmě z toho, jak budeš krásný po tátovi,"mumlal mi do břicha a já se zasmála. ,,A až budeš dostatečně velký, všechno přebereš. Třeba se dožiji doby, kdy budeme spolu stát po boku jako já s otcem a společně povedeme tento byznys. Chovej se tam u mámy slušně a neubližuj ji, já se ti teď o ní postarám."se smíchem se vytáhl na nohy a jedním rychlým pohybem mě vzal do náruče a běžel se mnou do ložnice.

,,To, co si říkal v koupelně, bylo moc krásný..."usmála jsem se na něj, když došel do ložnice, položil mě mezi přikrývky a lehl si vedle mě. ,,To ty jsi." ,,Kéžby to takhle bylo navždy... Moc bych si to přála."pohladila jsem ho po tváři a pohlédla jsem mu do očí.

A nebylo. Viděla jsem mu to v očích tehdy a vidím to i dnes.

                                   ~~~~
No, je to mazec :DD. Taková slaďárna, holt už mi měkne mozek... Tohle Vám musí stačit, pětkrát jsem se u toho pěkně nasrala a čtyřikrát si chtěla uříznout prsty, protože jsou zrovna teďka jak kdyby je přejel kombajn... Píšou pěkný kraviny. No, hrůza.

Děkuji Vám každopádně za 90K přečtení! ❤️ Děkovat Vám ještě mé kombajnovské prsty zvládnout, ale balím to a jdu si sledovat Peaky Blinders, protože u toho nic nepodělám... Tak třeba za půl roku zase zdar :D

Ale stejně... Mám Vás ráda :D💖😏