Mafia

~6~

Strašně jsem se lekla. ,,Ericu! Jak dlouho jsi tu?"zeptal se hnědovlasý. ,,Nikolajeviči, tohle je Penelope. A jak vidím, už ti vyprávěla pohádky, takže..." ,,To nejsou pohádky!"křikla jsem. ,,Že by další pravidlo? Za osmé, nikdy na mě nezvyšuj hlas."přešel k nám. ,,To se tu brzo nebudu moct ani svobodně nadechnout?" ,,Pokud budeš drzá, tak se už nenadechneš nikdy."otevřel nějakou krabičku a vzal si doutník.

,,Dáš si, Niko?"zeptal se Nikolajeviče a podal mu s úsměvem doutník, když kývl. ,,Penelope? Máme celkem hlad, půjdeš nám uvařit něco k jídlu...?"zeptal se, ale spíš to znělo jako rozkaz. ,,Už jdu."povzdechla jsem si.

Přemýšlela jsem, jestli tu mají nějaký jed a vzhledem k tomu, že to jsou mafiáni, tak ho budou mít. Ale ne v kuchyni. No a možná tu mají i kamery, takže riskovat, že mě uvidí v kamerách, jak jim tam liji jed asi není nejlepší nápad, proto jsem se o to nepokoušela, ikdyž jsem chtěla.

Vyndala jsem si hrnec s plánem uvařit jim špagety, které se mi překvapivě povedly. Celá vyklepaná jsem jim nesla špagety na talíři a když jsem viděla jejich spokojené výrazy, oddechla jsem si.

,,Tomuhle říkáš jídlo?!"shodil naštvaně Eric talíř na zem a hned přiběhla nějaká služka a začala to uklízet. ,,Víte, já takhle vařím každý den. A všem to chutná, jen nechápu, proč zrovna vám ne. Zkuste si někdy uvařit jídlo sám, ať víte, jaké to je."skřížila jsem si ruce na prsou a čekala jsem facku.

Eric se začal smát a k němu se přidal Nikolajevič a přidávali se další bodyguardi. ,,Ale, ale Penelope. Ty si mi ale temperament."smál se. ,,Tak si to někdy zkuste." ,,Nepotřebuji si nic zkoušet! Máš jeden den, aby si mě přesvědčila, že si tě mám nechat, nebo tě prodám Giuseppemu."zvedl výhružně ukazováček. ,,Kdo je to?" ,,Guiseppe?"uchechtl se a já pochopila, že to podle jeho jména bude Ital.

,,Guiseppe je další mafián. V Itálii a nepřej si ho potkat, nebo u něj žít. Je to pěkný prase, co se týče žen. A taky jako prase vypadá. No, sama ho zítra poznáš. Přijede sem a když mě dnes nepřesvědčíš, abych si tě nechal, s radostí si tě vezme, Penelope."usmál se na mě a přešel ke mně. ,,Jeden protest, jedna drzost vůči mně a koupím ti s radostí letenku do Itálie. Tak a teď pojď!"vzal mě z paži a vedl nahoru do jeho pokoje.

,,Sundej si ty šaty."rozkázal a já s nechutí v tváří si je převlékla přes hlavu. Stála jsem tam před ním jen v tangách a nervózně si hrála s prsty na rukou. ,,Nechci s tebou teď mít něco. Byla to jen první zkouška, jestli budeš poslouchat. Teď běž dolů a přiveď sem Nikolajeviče. Všechno uvidím na kamerách, tak mě nechtěj podvést!"mluvil spíše k mému hrudníku, když na něj celou tu dobu upíral svůj zrak.

,,Tak běž!"rozkázal mi a hodil po mně tričko a kalhoty. Nervózně jsem otevřela dveře, kde jsem čekala nějakého bodyguarda, ale nikde nikdo. Vyšla jsem nechápajíc směr, kde by měl být Nikolajevič.

,,Ehm... No... Pane Nikolajeviči?"oslovila jsem ho, když jsem ho viděla opírat se o linku, pohledem přilepený na obrazovku notebooku. ,,No, co chceš?"zvedl pohled od notebooku. ,,Má-máte jít za panem... Ericem."vydechla jsem. ,,Jo, už jdu."usmál se a spolu jsme vyrazili nahoru do mého pokoje a já nedokázala pochopit, že tu žádný bodyguard není.

Erica jsme nakonec našli v jeho pracovně, kde koukal na kamery. ,,Výborně, Penelope. Další tvá zkouška za tebou. Ptáš se asi proč tu nejsou bodyguardi, co?"vstal a postavil se za mě. Mírně jsem přikývla a ucítila jeho dech na mém krku.

,,Nechci, aby mou krásnou dívku někdo z těchto prasat očumoval."zašeptal mi do ucha a já se mírně zachvěla.

,,Výborně Penelope. Stačí jen pohrozit a jak si hodná. Je to jen na tobě, buďto tu zůstaneš, nebo pojedeš hezky do Itálie."usmál se a posadil se do černého křesla naproti mně. Nikolajevič se posadil za mě a já pouze zaúpěla.

,,Teď se postav na jednu nohu a vydrž takto hodinu."rozkázal a já s nechápajícím obličejem začala plnit úkol.

Dvacet minut za mnou a zjistila jsem, že mafiány brekem neodměkčím. Nikdy. Ani kdybych brečela sebevíc, nepovede se mi to.

Půl hodina za mnou a já si přála jediné, dát nohu na zem. Jenže jsem nemohla a musela ji dát ještě výš podle jeho příkazu. Snažila jsem se udržet rovnováhu, ale moc mi to nešlo.

Slzy mi smáčely tváře už třičtvrtě hodiny a já už to začala pomalu vzdávat, ale pocit, že mě od splnění tohoto masivního úkolu dělí pouze patnáct minut bylo něco, co mě hnalo dál.

Deset, devět, osm, sedm, šest,.... Konec! Stoupla jsem si na svou nohu, ve který mi projela nepříjemná křeč a já padala k zemi. Čekala jsem tvrdý dopad, ale nakonec mě objaly dvě pevné ruce a vyzvedl mě do vzduchu.

Podívala jsem se mému zachránci do obličeje a poznala, že se jedná o Erica. Ani jsem si nevšimla, že se tu procházel a sledoval mě.

,,Teď tě zanesu do pokoje. Jsi unavená, nedivím se. Byl to těžký úkol, ale splnila jsi ho, takže ti dneska dám pokoj."rozpohyboval své nohy a nesl mě do našeho společného pokoje.

,,Co-co by se stalo, kdybych ten úkol nesplnila?"zašeptala jsem, když jsme byli skoro už v pokoji. ,,Však víš."otevřel dveře a nesl mě k posteli na kterou mě položil a přikryl mě.

,,Díky."usmála jsem se na něj a zavřela své oči. Po chvilce jsem slyšela zavření dveří a já začala usínat.

Ho, ho, ho! Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok! Jop, dneska jsem se rozhodla napsat na každý příběh kapitolu, tak si to užijte. Ikdyž je to o ničem... Skoro. Papa ;)