Mafia

~3~

Šátek mi sundali z očí a to co jsem viděla... Takový luxus!! Největší sídlo, které jsem za svůj život viděla! Začala jsem mít strach, kde jsem se to vzala. U koho to jsem? Co tu budu dělat?? Otázek jsem měla milion, ale odpovědi žádné. ,,Co tu-"chtěla jsem se zeptat, co tu dělám,ale byla jsem sprostě přerušena. ,,Mlč!"muž s lebkou mě nenechal rozhlížet se a strkal mě dál dopředu. Šli jsme po krásné cestičce, která byla krásně upravená. Trávník byl dokonale zastřižen, stejně tak i květiny a keře kolem nás. Taková krása!

Muž s lebkou otevřel hnědé, dubové dveře a vešli jsme do velké haly. Stěny byly bílé, s obrazy na nich. Určitě umělecká díla, nekreslil je žádný amatér. Naproti dveřím černé schodiště-z obou stran,pod nim další chodba,která vedla do dalších místnosti a na stropu dominoval velký, zlatý lustr s pravými diamanty. Na levé straně byly tři černé dveře, každý metr od sebe. Z nich se hrnuly služebnice v typických oblecích a každá nesla něco jiného -jedna uklízela, druhá nesla čistě, bílé ručníky, třetí vyměňovala ve vazách květiny...

Na pravé straně pouze jedny, dvoukřídlé, černé dveře. Muž mě vedl dále, do druhého patra. Krásná, romanticky červená chodba mě uvítala hned, jak jsem vyšlapala tolik schodů a červené růže ve váze naproti schodům. Šli jsme dále, prohlížela jsem si obrazy, zatočili jsme doprava, doleva, znovu po schodech, ocitla jsem se v bílo fialové chodbě. Vedl mě na konec chodby, až jsme se zase dostali na schody, vyšli je a ocitli se na kratší chodbě, kde byli jediné dveře a to na konci. Všude tolik dveří, zatáček, schodů až jsem se v tom začala ztrácet.

Došli jsme až ke dveřím. Lebkoun zaklepal na bílé dveře. ,,Něco ti poradím. Pokud nechceš umřít, chovej se slušně, protože on nemá problém zabít tě hned teď."sklonil se ke mně a když se ozvalo dále, narovnal si sako a vešel dovnitř, já za ním.

,,Pane?"snažil se získat pozornost muže, který byl v křesle, otočený k nám zády a pozoroval dění z velkého okna za sebou. ,,Ano?"ozval se hlubší, chraplavý, ale velmi sexy hlas. ,,Už je tu, pane."lebkoun mluvil potichu, zřetelně se strachem v hlase. Neznámí se k nám otočil. Na černém křesle, jako celá tato kancelář, seděl muž kolem třiceti. Vlasy černé, tmavší pleť, hnědé až skoro černé oči se nedaly z dáli přehlédnout, růžové, plné rty a ranní strniště. Muž se postavil, zapl si bílé sako a šel k nám. Pomalu,dominantně. Věděl, že tu má jenom on tu největší moc.

Na sobě měl perfektní bílé sako, bílou košili, červený Karafiát v bílé kapsičce na pravé straně saka, bílé kalhoty a černé boty. Byl velmi sexy. Přesně pravý opak toho, co jsem tu potkávala - bodyguardi, kteří byli všude po domě, na sobě měli něco jako uniformu, která tvořila černé sako, černou košili, bílý Karafiát, černé kalhoty a boty. Jako třešničku na dortu vlastnili svoji AK-4.

,,Slečna Penelope?"prohlížel si mě. Zaklonila jsem hlavu, abych na něj viděla. Vysoký byl požehnaně. ,,Raději Penny, ale ano."nenechala jsem si pro sebe oslovení, které mám radši. ,,Posaď se."ukázal na židli za sebou a sám přešel ke svému křeslu. ,,Josephe, můžeš jít."ukázal na dveře. Lebkoun odešel. Jsme tu jen on a já.

,,Můžete mi prosím říct, co tu dělám?!"vyjekla jsem a nějaké upozornění od Josepha ani neexistovalo. ,,Posaď se."řekl klidně, rozepl si sako a sám se posadil. ,,Co tu jako dělám?!"ignorovala jsem ho. ,,Sedni si!!!"zařval, až jsem se lekla. Rychle jsem se posadila a pohled sklonila do svého klína, kde jsem měla i své ruce. ,,Výborně. Takhle, jak sedíš, se mi líbí. A pokud nechceš, abych tě tu hned odpravil, poslouchej mě na slovo, neřvi na mě a já ti brzy vysvětlím pár pravidel, pokud tu chceš přežít."na sucho jsem polka. Tohle myslí vážně?

Užijte si další kapitolu ;), omlouvám se za chyby