Mafia

~50~

Seděl v křesle, sotva bych si ho všimla a Ben už ležel na zemi, klečeli na něm dva muži a pacifikovali ho.

,,Takhle utíkat před návštěvou..."kroutil hlavou a v ruce držel lesklou zbraň, kterou nápadně ukazoval a mával s ní na mě, aby mě zastrašil. Povedlo se už jen tím, že dýchá stejný vzduch v blízkosti mě.

,,Víš... Zpočátku jsem byl vzteklý, ale nakonec jsem díky Nině dokázal vychladnout. Neuvěříš, jak je lidská psychika tak slabá. Stačí zatlačit na citlivá místa... A máš to, co si potřeboval."ušklíbl se a propaloval Leviho pohledem. Jako by byl posedlý.

Spustily se mi slzy znovu. Bylo mi jasné, jak musela Nina trpět a já se na něj nemohla ani podívat. Slzy mi stékaly po tvářích, padaly na dřevěnou podlahu a já sklopeně sledovala parkety, jen abych se vyhnula kontaktu.

,,Nezajímá tě, co si způsobila své kamarádce díky tvému útěku?"jeho hlas byl ostrý.  ,,Podívej se na mě."stále byl tak klidný, to mě děsilo nejvíce.

Levi začal brečet a já se nedokázala pohnout.

,,Podívej se na mě, Penelope."stále byl klidný, ale podrážděnost z breku nezakryl. Poslechla jsem.

Hlavu měl arogantně natočenou mírně na stranu, ukazoval svoje pohrdání a kývl na auto.

Z auta vyšla Klementina.

Její mohutný kožich sahal až na zem, působilo to dojmem, že si medvěda ulovila sama holýma rukama.

A rozešla se k nám. Mířila přímo ke mně.

,,Dobré ráno, Penelope. Jak se máš?"výsměch, pohrdání, agrese prolitá arogancí.

Ben se začal kroutit, viděl, že jde po nás a měl tendenci probouzet své ochranářské pudy.

,,Podej mi to dítě, drahá."pobídla mě.  ,,Jinak to půjde po zlém."dodala a stihla mi silně ruku.

Nechtěla jsem, bojovala jsem. Tiskla jsem si ho k sobě a snažila se jí odstrčit, jenže mě Levi i taška přes rameno omezovali a proto nebylo tak těžké jednomu z mužů mi obtočit vmžiku za zády jednu z mých rukou a já vykřikla bolestí.

,,No vidíš, ani to nebolelo."protočila očima, kývla na Erica a rozešla se k autu i s mým dítětem.

,,Ne! Ne, prosím!! Nee!"svíjela jsem se bolestí, nedokázala jsem přihlížet odebírání mého syna a hystericky jsem brečela.

,,Kde je druhý dítě?"zeptal se Eric. Já dál hlasitě vzlykala, snažila jsem se vykroutit, sotva jsem ho slyšela.

Eric ztratil trpělivost, hvízdnul na muže, co mě držel, ten odstoupil a Eric se vymrštil do stoje.

Okamžitě stál u mě, ruku měl pod mým krkem a namáčkl mě na dveře.

,,Kde je to druhý dítě, Penelope?"stále klid, ale stisk sílel každou vteřinou, co jsem neodpovídala.

,,Potratila jsem."zalapala jsem po dechu, když mě po odpovědi pustil a zahleděl se mi do očí.

Hrát zničenou jsem opravdu nemusela. Byla jsem zničená a potřebovala jsem okamžitě běžet za svým dítětem, jenže jsem nemohla.

Jedno z aut nastartovalo a rozjelo se od jezera pryč. K mému neštěstí to bylo auto s mým chlapečkem, který mířil společně s Klementinou někam neznámo kam.

Sebrala jsem veškerou odvahu a podívala jsem se mu znechuceně do očí.

,,To je mi líto."zašeptal a já se uchechtla. Hodlal to ignorovat, projevil lítost svým způsobem a nakonec se ke mně sklonil.