Mafia

~17~

Na sucho jsem polkla. V sázce je má vytoužená svoboda, která by dokázala vyřešit všechny problémy - útěk by nebyl třeba, Nina by žila, tím bych měla dobrý pocit a já bych se za pár hodin nemusela pokoušet o dítě.

,,Máš čas, nespěchej. Máš řidičák?" ,,Mám."přikývla jsem, ale jsem mizerná řidička, vím, že to určitě narvu do svodidel, když to vyhulím.

Pár značek jsem znala, některé mi byly absolutně neznámé a já si povzdechla.

Procházela jsem se mezi všema těma nádhernýma strojema, dech se mi sám tajil a přemýšlela, jaké si vybrat.

Moc jsem se v autech nevyznala a tak jsem vsadila na auto, které jsem jednou viděla v časopise.

,,Mhm, dobrý výběr. Lamborghini Aventador, pl­ně­ný dva­nác­ti­vá­lec s vál­ci do V, ob­je­mem šest a půl litru. Na­la­děn je na vý­kon rov­ných sedmi set ko­ní při osmi tisícech dvě stě padesát otáček za minutu, při­čemž to­či­vý mo­ment má vr­cho­lit šest set devadesát newtonmetrů při pěti tisícech pěti set otáček za minutu."představil mi můj budoucí vůz a já nevěděla, o čem mluví.

Poznala jsem, že se v autech vyzná a že s nimi vážně žije. Tohle nemám šanci vyhrát.

,,Tony, je Aventador připravený na závody?"díval se někam za mě a já se otočila.

Stál tam malý muž, který byl celý od oleje a zrovna si utíkal špinavé ruce do hadru. Kýval, říkal že ho můžeme pěkně prohnat a Eric se ušklíbl.

,,A můj?" ,,Tvoje auto je v nejlepším stavu, nic mu nechybí. Naložím je a pak na místě?" ,,Jo... A víš kde, ne?" ,,Vezmu si Nikolajeviče."prohodil Tony a znovu zabořil hlavu pod kapotu auta.

,,Tony nám naše auta zaveze na místa závodu, mám pronajatých šest bloků."řekl a chytl mě za paži. ,,Cože?"nechápala jsem, ale to už mě zavázal znovu oči a mrskl se mnou do auta.

Nic jsem celou cestu neviděla, dost mě to štvalo, ale už jsem si pomalu zvykala.

Byla jsem vděčná, když Eric zastavil a rozvázal mi oči. Stáli jsme na prázdném parkovišti, už se stmívalo a Eric vystoupil.

Venku byla zima, měla jsem jen tričko, ale i tak jsem vyšla ven. Nikdy jsem v Rusku nebyla a tohle byla nádhera.

Protáhla jsem si nohy a Eric se mezitím opřel o kapotu a zapálil si joint.

,,Um... Pane?"zašeptala jsem. Nebylo mi příjemné, že tu kouří trávu. Za chvíli přece sedne za volant!

,,Co je?" ,,Vy-vy kouříte před závody?" ,,Copak? Máš o mě strach?"uchechtl se a nasál ten hnus. ,,Nemusíš se bát, kotě, já jsem řídil víc zhulenej než normální. A navíc, večer pak budu rychlejší."řekl a začal se smát.

Strnula jsem na místě, bylo mi zle a měla jsem nervy ze závodu. Musím vyhrát!

Čím déle jsme tam stáli, tím více se mi zima zakousávala do odhalené pokožky a začala jsem mít třas po celém těle. Snažila jsem se to korigovat, ale pusa se mi samovolně třásla a rty se mi změnily modrou.

Když jsem chtěla Erica požádat o něco teplého, přijel k nám nákladní vůz a zastavil.

Tony to vošéfoval, do deseti minut naše auta stála na zemi a já si zaraženě prohlížela Ericovo auta. Oproti mému autu tohle byla jiná liga. Cítila jsem, jak se mé vítězství vzdaluje ještě dál, než bylo...

,,Penelope, představuji ti Bugatti Chiron za šedesát pět milionů korun. Díky upravenému čtyřikrát přeplňovanému šestnáctiválci totiž disponuje extrémním výkonem tisíc pěst set koní. Taková síla mu umožní překonat stovku za dvě a půl sekundy a jet rychlostí až čtyři sta dvacet kilometrů za hodinu. Vzniklo pouze pět set kusů a já byl třetí muž planety, který tento vůz vlastnil jako jeden z prvních... Ale jak říkám, není důležitý stroj, ale člověk, který ho řídí a jak ho ovládá. Třeba překvapíš a porazíš mě."uchechtl se a všichni přítomní se začali smát.

                               ~~~~~
Omlouvám se, teď trochu nudnější a ,,vzdělávací" část, ale nějak jsem chtěla ukázat, že Eric opravdu o těch autech něco ví :D

Tak u dalšího dílu byee a děkuji za vše :*