Mafia

~25~

,,Buď připravený, zítra povezeme zboží, celou akci povedeš ty. Já budu tady a spolehám na tebe, Nikolajeviči."Eric mluvil s Nikolajevičem, přitom mě držel za paži a táhl mě do pokoje.

Snažila jsem se jejich krokům přizpůsobit, byli moc rychlí a já s nimi brkala až do pracovny.

,,To ji teď budeš tahat všude?"ptal se Nikolajevič a zavíral dveře. Eric mě beze slova hodil na nejbližší koženou sedačku a prudce se k Nikolajeviči obrátil.

,,Máme tady krysu, není nikde v bezpečí." ,,Cože?!"vyhrkl Nikolajevič a zamračil se. ,,To není možný." ,,Je to možný. Včera někdo naprášil Barkatovi, že budeme převážet pašovaný zbraně a tak tam vtrhli FBI... Všechno nám sebrali." ,,A kdo myslíš, že to je?" ,,To nevím... Ale až ho najdu, zabiju ho tak, že z něj nezbyde ani kousek na identifikaci."sedl si do černého, velkého křesla za prosklený stůl.

Nikolajevič kýval, sám vypadal, že ho to dost štve a já všechno poslouchala. Eric vytáhl ze skříňky draze vypadající láhev se zlatavou tekutinou a nalil je do dvou skleniček na skotskou, jednu podal Nikolajeviči a druhou do sebe vyklopil sám. A pak naléval další.

,,Co bude s ní?"kývl směrem ke mně a Eric vypadal, že se zamyslel. ,,Než to tu vyřeším, proklepnu si pár chlapů a ti ji budou hlídat... Mezitím si ji vem na starost ty." ,,Myslím, že Simona a Sergeje můžeme vzít, ne?" ,,Taky jsem o nich přemýšlel, znám je dost dlouho, ale... Nezdají se mi. Radši si to prověřím." ,,Jak myslíš... Vezmu ji do pokoje." ,,Až to dořeším, střídačka."Nikolajevič kýval, bral mě za paži zase zpátky ven a Eric si postupně zval jednoho muže za druhým.

Když za námi klaply dveře, okamžitě jsem se Nikolajeviči vysmekla a došla k posteli. On sám šel ke stolku, kde s jistotou vytáhl lahev a nalil si.

,,Kdo myslíte, že to je?"ptala jsem se, zajímalo mě to, přitom si sedala na postel a Nikolajevič přešel k oknu se skleničkou v ruce. ,,Nevím."krčil rameny a lovil z kapsy krabičku s cigaretami.

,,Každopádně to bude nějakej bezvýznamnej sráč."zavrčel a zapálil si. ,,Co se mu potom stane?" ,,Co myslíš?"ušklíbl se, popotáhl si z cigarety, vypil tekutinu ve skleničce až do dna. Najednou praštil se skleničkou o zeď, přičemž se rozbila a rozletěla se na všechny strany.

,,Kurva! Byl to tak dobrej plán, všechno šlo skvěle! Kurva, až já toho hajzla chytím, tak ho zabiju!"vykřikl, já sebou trhla a instinktivně se stáhla do kouta.

Řval, vztekal se a mlátil do všeho, co mu přišlo do cesty. A když se pak otočil na mě a viděl, jak sedím na posteli a tisknu se k čelu postele, přešel ke mně a vytáhl mě na nohy.

Okamžitě jsem dala ruce před sebe, snažila se bránit a nevěděla jsem, co mi chce udělat. Byl naštvaný, v očích měl vzteklé grimasy a vystouplé žíly na čele.

,,Jestli zdrhneš, osobně tě zabiju."zašeptal mi do obličeje, cítila jsem smrad z cigaret a alkoholu.

,,Rozuměla jsi?!"zaklepal se mnou. Držel mě pevně za ramena, prsty tlačil na mou bílou pokožku. ,,A-ano."škytla jsem, bylo mi znovu na plakání a snažila se neuhýbat pohledem.

Nikolajevič mi daroval jeden ze svých ušklébků, než chytl mou bradu mezi ukazováček a palec a silně zatlačil, až si násilně pootevřel ústa.

,,Jsem pro Erica jako jeho pokrevní bratr... Vždy jsme se dělili."zavrčel proti mému obličeji a přitiskl rty na ty mé.

~~~~~~
Olalá, lidiii, takovejhle zvrat jsem ani neplánovala :D... To je tak, když píšeš a najednou prostě BUM a napíšeš tohle :D.

Jinak všem děkuji a zajímalo by mě, co si o tom myslíte :)

Nevadí Vám tenhle šílený zvrat?? :D