Mafia

~18~

,,Nastartujte si své motory. Jestliže uvidím jednoho z vás, že nejede po vyznačené trase, tak prohrál. Pokud uvidím, že se snažíte narážet do protivníka, okamžité ukončení závodů s výhrou poškozeného. Pokud budete túrovat motor, okamžitý konec závodů. Rozuměli jste pravidlům? Tady jsou pravidla mnohem lehčí, než na pravých závodech, tak si toho važte, slečinko."otočil se na mě Tony, když stál mezi našema autama a já křečovitě svírala volant.

Bylo mi zle, nervy jsem měla už dávno v kýblu a nedokázala jsem racionálně myslet.

Nesmím prohrát. Nesmím se vysekat. Nesmím porušit pravidla... Potom bude zase všechno dobré.

,,Vážím si toho, děkuji."zašeptala jsem a Tony mi věnoval škleb.

,,Co si trochu zadriftit?"Ericovi oči přímo zářily nadšením a já neměla ani zdaleka ponětí, o čem to mluví.

,,Myslíš to vážně? Slečinka nevypadá na to jako by věděla, kde je vůbec spojka."sebejistý pohled Tonyho přesvědčil a já se zamračila. ,,Co znamená zadriftit?"zvolala jsem a vyděšeně pohlédla na oba.

Eric se uchechtl, otevřel dveře a došel ke mně. Opřel se o střechu auta a naklonil se do okénka.

,,Chceš rychlou lekci driftění?"zeptal se a já jemně přikývla. ,,Jsou různé způsoby. Pro tebe bude nejlepší přes ruční brzdu. To jde vlastně nejlíp... Pamatuj si to a ručku používej! Když za ní zatáhneš, pak na to musíš dupnout."ve zkratce mi to vysvětlil a já přikývla, i když jsem to nechápala.

,,Tak hodně štěstí."zašeptal a poklepal na střechu. ,,Tohle není fér! Tohle je tvůj život, zabýváš se tím neustále a já sedím za volantem po desáté!"vyklonila jsem se z auta a křikla mu do zad. ,,Život není fér."otočil se a mrkl. Pak se rozešel do svého auta, připásal se sportovníma bezpečnostníma pásama a já to po něm zopakovala.

,,Tak dobře, motory připravit."řekl a oba jsme nastartovali své motory. ,,Máme tu ještě pár nových pravidel na přání Erica, takže až dojedete na konec tratě, což je šestý blok, jsou tam postaveny oranžové kontejnery. Čtyřikrát je objeťte a vraťte se. Kdo bude první v cíli, vyhrál. Bez objetí kontejnerů se nevracejte."stanovil další pravidla a já zklamaně pohlédla na ruční brzdu. V životě jsem nedriftovala, musí mi vystačit informace z filmů, ve kterých jsem to viděla a okoukala.

Eric se předváděl, snažil se mi nahnat strach, což se mu povedlo a házel po mně arogantní pohledy.

Byl ještě neporažen, užíralo mě to, ale rozhodla jsem se do toho dát všechno.

,,Čára!"zvolal Tony a já nechápala, co tím myslí. To už máme jet?!

Eric se pomalu rozjel na konec parkoviště a já, možná trochu zbrkle, ho následovala.

On se zastavil elegantně na červené čáře, stál přímo před ní a já ji přijela.

,,Vrať se! Proboha, ta je blbá."uchechtl se Tony a všichni propadli v nekontrolovatelný smích. Polkla jsem slzy, které se hrnuly na povrch a zajela zpátky.

Dýchala jsem zhluboka a zavřela oči.

Klid, klid, jen klid. To zvládnu.

,,Rozluč se s vítězstvím."Eric stáhl okénko a zašklebil se. ,,Vyhraji."pronesla jsem trochu sebejistě, ale uvnitř jsem byla šíleně vystrašená. ,,Tak to se budeš muset sakra snažit."

,,Tak..."přišla před nás dívka, která byla levně oblečená i na tak chladné počasí a usmála se na Erica.

,,Přeji hodně štěstí."řekla směrem k Ericovi a ten s uchechtnutím pokýval hlavou.

,,Připravit."rozpažila ruce a já stiskla pevně volant. ,,Pozor.... Teď!!"křikla, klesla na kolena a držela ruce nahoře.

Gumy zapískaly, rvalo to uši a s Ericem jsme se oba rozjeli nastejno, jenže byl rychlejší a ztrácela jsem na něj už v první zatáčce.

Podle navigace jsem jela správně, dupla jsem na plyn a zařadila. Erica jsem dohnala, hned na to jsem ho zase ztratila. 

Ukázal mi zadek auta a rozjel se rychleji. Byl výborný řidič, dokázal plného splynutí se svým autem. Patřil mezi ty, kteří nejenom že dokázali skvěle řídit, ale svůj vůz dokázali ovládat.

,,Jdi do prdele!"vykřikla jsem zoufale a stiskla tlačítko s dusíkem. Byla jsem na rovné plošině, žádná zatáčka mě nečekala a mně to přišlo jako dobrý nápad.

,,Jak ti chutná prach, sráči?!"zařvala jsem radostně a začala se smát. Vypadá to, že to vyhraji! Držela jsem si své vítězství, brzda, ručka, plyn a Eric nevypadal, že by mě chtěl předjet.

Šlápla jsem na pedál, v sedačce jsem byla narvaná a snažila se nenechat se předjet. Erica to nerozhodilo, ztrácela jsem náskok, ale zvládala jsem to a usmívala se.

Úsměv mi nespadl, ani když mě dohnal. Zbývaly mi tři bloky, Eric podle mě neměl šanci a já jsem přijímala euforii z možného vítězství.

Spatřila jsem oranžové kontejnery, vybavila si instrukce od Erica, stiskla ruční brzdu a dupla na to.

Jenže mě to vyhodilo o kus dál, nedokázala jsem kontejnery objet a se zapískáním gum jsem zastavila.

,,Sakra!"křikla jsem a bouchla do volantu. Znovu jsem sešlápla plyn, Ericovi zbývalo jen pár otáček a já se rozjela. Ručka, plyn a stěží jsem to dala.

Zavrčela jsem, dál se nepokoušela o drift a kontejnery objela jako v autoškole.

Eric si to dál objížděl, nejspíše mi dával náskok a já dostala pedál až na zem.

Motor řval nehorázným způsobem, já křičela s ním a znovu zařadila.

Už jsem viděla Tonyho s Nikolajevičem, tak moc jsem slavila, tělem mi projela neskutečná radost a štěstí, ale kolem mě projelo auto rychlostí světla.

,,Ne!!"vykřikla jsem a jediné, co jsem mohla udělat, bylo sledovat Erica, jak projel cílovou rovinu první. O hodně větší kus.

Když jsem dojela do cílové čáry, začala jsem mlátit do volantu. Byla jsem tak naštvaná, ale zároveň tak moc zklamaná. Chtělo se mi tak moc plakat, Eric mě šíleným způsobem vydeptal a mě tak moc bolelo na hrudi.

Dal mi naději, kterou mi driftěním sebral a já cítila bezmoc. Znovu mi dal naději možnou výhrou, kterou mi zase vytrhl z ruky a před mýma očima rozjel autem. Tak moc to bolelo, pálilo mě u srdce.

Slzy jsem držela jen silou vůle, musela jsem okamžitě ven, neudržela jsem se a zařvala z plných plic.

,,Tak co, jak sis užila závod?"zeptal se Nikolajevič, když ke mně přišli a já se neotočila. Akorát přidával dřevo do ohně, sám to věděl a chtěl mi ještě víc ublížit.

,,Dusík moc brzo, slečinko. Nemáš ani ponětí, jak závodit, co? Ale to nevadí, Eric nejde porazit."smál se Tony a já zatnula pěsti. Možná to byl nějaký ruský způsob uchlácholení, ale ten ve mně vyvolal ještě větší vztek.

,,Jak já miluji, když protivníci mají chvilkový pocit vítězství a pak jim to seberu. Jsou tak zklamaní, tak moc, až se mi chce smát."promluvil pro změnu Eric a znovu ten hnusný smích.

Otočila jsem se na ně, chtěla jsem na ně řvát, že jsou bezcitní, že mi všechno sebrali, ale jediné, co jsem dokázala, bylo sklopit hlavu a poraženecky nastoupit do auta, čím mě sem dovezl Eric.

Do pár minut si nasedl taky, já si položila hlavu na okýnko a zavřela oči.

,,Tak dneska večer, kočičko."

                                  - - - - -
Děkuji za krásné komentáře od všech, holky <3
Taky za přečtení, vote a follow :)
Jste úžasní :)

Kdo čekal, že Eric vyhraje? :)

Tak už to mám přepsané, snad je to lepší než bylo... :)