Mafia

~24~

Eric byl tak naštvaný. Seděl na posteli, kouřil jednu cigaretu za druhou a přitom naštvaně mumlal, že nekouří. Nikolajevič kýval, sám si bral cigarety po hrstech a mě propaloval pohledem.

A já se krčila v rohu. A nechala stékat slzy po mých tvářích. Cítila jsem se špatně, sama jsem nevěděla proč... Eric byl manipulátor. Silný manipulátor.

,,Co uděláme s ní?"Nikolajevič vyfoukl kouř a hodil hlavou mým směrem. Eric se na mě podíval, než si popotáhl z cigarety a prohodil rameny.

,,Co by... Nic."řekl a Nikolajevič se zamračil. ,,Vždyť ti chtěla utéct!"zvolal a vytáhl se naštvaně na nohy.

,,Ericu, jestli si to neuvědomuješ, tak by jsi měl! Ona ti chce utéct!"sykl, byl naštvaný a já se mračila.

Co to tu plácá?! A proč je teď najednou proti mně?!

,,Neuteče."odsekl a svou dokouřenou tyčinku típl v popelníku.

,,Jak si můžeš být tím tak jistý?"zeptal se. ,,Vím to. Neuteče mi, já si jí pohlídám... A až bude čekat mého syna, budu s ní celé dny. Budu si jí hlídat tak, jak ještě nikdy nikoho. Neuteče mi... A až mého syna přivede na svět, může si klidně utéct." ,,Ale Ericu... Říkal si, že nikoho nenecháš žít, když-" ,,Však taky jo."Eric se šklebil a oba se začali smát.

,,No, tak když to plánuješ takhle..."smáli se, já nic nechápala a oni se bavili, jako bych tu nebyla.

Erica jsem opravdu naštvala, v koupelně jsem našla pár rozmlácených kachliček a raději si nepředstavovala, co by se stalo, kdyby mě chytil při útěku... Nebo s dopisem.

Když jsem potom seděla v kuchyni a ucítila jsem letmý dotyk na mém rameni, cukla jsem sebou.

,,Bojíš se mě?"na uchu mě zalechtal teplý vzduch a já poznala Nikolajeviče. Ztuhla jsem a srdce mi začalo bít rychleji. ,,Co-co chcete?"ptala jsem se, vyděšená a zmatená.

,,Eric si šel něco zařídit do pracovny s Ninou,"přešel ke stolu, o který se opřel a založil si ruce na hrudi. Při Ninině jméně jsem těžce polkla, bála jsem se o ní. ,,Takže teď máme spoustu času na sebe... Možná to bude trvat."dodal.

,,Co šli zařizovat?"potichu jsem ze sebe dostala pohledem zapíchlí ve svém klíně.

,,Nemusíš žárlit, on se ti co nejdříve vrátí."nasadil jeden ze svých ušklébků a sklonil se k mému krčícímu se tělu, hladil mě po stehně.

,,Kdyby to bylo na mně, vše máš za sebou a já ti pak vybíral nějaké speciální místo na hřbitově."zašeptal a dvěma prsty zvedal mou hlavu.

,,Co-cože?"se strachem v očích jsem se dívala do jeho temných očí. ,,Myslíš, že jsme úplně blbý?! Eric je na tebe moc mírný jen proto, že brzy budeš matkou jeho dítěte. Ale až nebudeš... Koťátko, to už tak vstřícný nebude. Ale... Ty nejsi matka mého dítěte, takže se mě to zatím netýká."zamumlal a hned, jak to dořekl, mě zaštípala tvář.

,,Za co?"zaplakala jsem, což Nikolajeviče rozesmálo. ,,Za to, že jsi taková děvka."uchechtl se a vstal, upravil si sako a zdravil Erica.

,,Tak už jste skončili?"ptal se směrem k Ericovi, ten koukal na mě a pak zpátky na něj.

,,Co se tu stalo? ,,Preventivní facka."ledabyle prohodil, Eric se úšklíbl a kývl. ,,No, tak díky... Ale až bude těhotná, tak jedině s největší nutností!"zvýšil hlas a sedl si ke svému stolu, přičemž jsem vzhlédla k uplakané Nině, která právě přišla do místnosti i s jídlem.

Co se to tu proboha děje?!

,,Dobrou chuť."bral do ruky příbor, choval se, jako by se nic nestalo a já to po něm zopakovala, přičemž jsem se snažila pochopit jeho chování.

                                   ~~~~
Tak cooo, má někdo nějaké teorie?? :D