Mafia

~45~

Každé ráno jsem stávala z pocitem, že tohle může být můj poslední den do smrti. Eric se z blížícího porodu stal jednou velkou časovanou bombou a já nevěřila, že mi zbývá ještě dva měsíce.

Věděla jsem, že tu nemůžu zůstat. Musela jsem pryč. A tohle věděla i Nina. Snažila se mi pomáhat, stala se mou osobní asistentkou a v průběhu týdnů mi sdělovala svůj plán.

Bříško jsem už měla velké, nebyla možnost, že uteču daleko - pokud se mi to ovšem podaří. Sotva dokážu sejít schody.

Ještě před půl rokem jsem měla v plánu skákat přes plot, ale teď jsem takové větší kinder vajíčko, které by nepřelezlo ani lavičku, takže je na čase změnit plán.

Byla to moje chyba. Začala jsem jednat pozdě, pořád jsem doufala, že se odsud dostanu snad zázrakem. A teď? Nohy oteklé, břicho těžké, záda zničená a celé mé sebevědomí pryč. Má vůbec cenu utíkat?

Plánovala jsem to ode dne, co jsem se spřáhla s Ninou... Nemůžu tu být, nemůžu tu nechat svoje děti. Pořád nevím, jakého pohlaví děti mám, takže přežít bych možná i mohla, ale nevěřím, že by mě i při dvou klucích nechal žít... A jestli vůbec by přežilo i druhé miminko.

Nejhorší je, že nevím, co se mu honí hlavou. Kdybych aspoň měla nějakou jistotu...

Ne, nemůžu riskovat jejich život. Přála bych si mým dětem skvělý život... Ten nejlepší. Oni si ho zaslouží.

Proboha, jsou tak nevinní! Nic neprovedli.

Ležela jsem na zádech na posteli, pozorovala strop a hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. Plakala jsem, potichu jsem vzlykala do rukávu od dlouhých bavlněných šatů, stírala jsem si slzy a čekala jsem, kdy se Eric vrátí do ložnice. Naštvaný a agresivní.

Od doby, co zjistil, že čekám dvojčata, uplynul nějaký ten pátek a on se nezměnil. Nikdy se nezmění. Je to pořád ten stejně zlý a nemilosrdný Eric, plný nenávisti. Snažila jsem se ho pochopit, snažila jsem se dostat se do jeho života a zjistit, co se mu tak strašného stalo, že je takový, ale nikdy mě k sobě nepustil. Vždy začal vyšilovat, jen co jsem trochu zabrousila blíž k jeho pocitům.

Je zlomený, plný nenávisti a já nemám odvahu a už ani čas riskovat, že ho spravím a budeme žít... Poměrně slušný život. Nikdy by mě nepustil zpět do světa, když vím, se tu děje, takže bych měla na výběr - smrt nebo život s ním. Nežila bych šťastně, nebyli bychom plnohodnotní manželé a rozhodně by to nebyl šťastný život, ale já bych viděla své děti vyrůstat a... Sama bych žila. Nehodlám svůj život teď ztratit, mé děti mě potřebují a já je musím ochránit. Teď nemůžu zemřít, musím tu pro ně být a musím jim zajistit lepší život.

Teď už to není jen o mně, musím je odsud dostat pryč. Tady by je čekalo jen zlo.

,,Co zas?"do pokoje vstoupil Eric, v ruce držel složku a znechuceně se na mě podíval, jak tam ležím a plakám.

Mlčela jsem.

,,Na něco se tě ptám, tak kurva odpověz."naštval se hned. Stačilo vždy tak málo a už se mu vařila krev v žilách.

,,To ty hormony..."lhala jsem a plakala dál. Už mě pořád unavovalo lhát všem, bát se tu a čekat, co se stane. Potřebovala jsem prostě pryč.

,,Vrátím se večer."klasický rozhovor. Už jsem tu začínala bláznit.

Eric přešel ke skříni, vytáhl z ní velký kufr a ještě než odešel, věnoval mi jeden pohled s mírným úsměvem.

Tak počkat... Co se to tu děje?

Tohle se nikdy nestalo. Nerozuměla jsem tomu, ale to byl přesně Eric... Nikdo mu nikdy nerozumí.

Chtěla jsem za ním jít, chtěla jsem se ujistit, že se teď něco nesemele, ale nakonec jsem se rozhodla projít se.

Vstala jsem, oblékla jsem si kabát a ve studeném ruském jaru jsem se prošla po zahradě.

Sedla jsem si na houpací sedačku vzadu za domem a sledovala své nohy, jak se pohupují v pravidelném intervalu.

,,Tohle kdysi bývalo Ericovo nejoblíbenější místo, když byl ještě malé dítě."ozvalo se přede mnou a já zvedla svůj pohled.

Klementina Krylovičová. Kamarádka Ericovy matky, potkala jsem ji na tom večírku.

Už zdaleka nevypadala tak přísně, ale stále měla své rudé rty stáhlé do tenké linky, žádný náznak úsměvu ani přívětivosti.

Sedla si mlčky vedle mě a stočila pohled na moje bříško. ,,Kdy to bude?"prohodila a položila svou ruku na mé bříško. ,,Každou chvíli..."odpovědi jsem se zdržela, bála jsem vést rozhovor s někým, kdo je nějak spojen s Ericem. Cítím se tak moc v nebezpečí.

Srdce mi tlouklo opravdu rychle, třásla jsem se strachy a zároveň jsem nerozuměla, co tu Klementina dělá.

,,Tak to máš už za pár. Pamatuji si, když já jsem čekala svoje první dítě - Vladimira Iljiče Krychloviče."pronesla celé jeho jméno, jako kdyby se na mě snažila udělat dojem. Mám ho snad znát?

Mlčela jsem raději a dál sledovala sníh. I přes to, že už bylo jaro, letos byla ukrutná zima. Věděla jsem, že nebudeme poblíž Moskvy, museli jsme být mnohem severněji, protože noci tu byly nemilosrdné.

,,Mě se bát nemusíš, drahá. Neublížim ti."snažila se svůj hlas zjemnit, ale ruské kořeny jí to nedovolovaly.

Podívala jsem se jí do očí, opravdu jsem ji nevěřila. Ale stačil jeden pohled a poznala jsem, že tato žena sem přišla v míru.

,,Nezlobte se, ale... Co tu děláte?"slova jsem volila pečlivě, nehodlala jsem si Klementinu Krychlovičovou poštvat proti sobě.

,,Já jsem tu proto, abych ti pomohla s posledními chvílemi v těhotenství. Až přijde čas, o všechno se postaráme."a její obličej konečně rozjasnil mírný úsměv.

Byla to pohledná žena, ale Ruska jak se patří - rudé rty i líce, velké modré oči, mohutný kožich a černé boty s páskem.

,,Chová se k tobě Eric dobře?"zeptala se. Naučila jsem se tu jednu věc. Nikomu nevěř. Takže jsem jen jemně přikývla, nehodlám tu Erica naštvat.

,,Nemusíš mi lhát, já pravdu znám. Víš... Dřív nebýval takový."věděla, jak mě zaujmout.

                                 ~~~
Alright, právě jsem tady 1K slov spatlala při pauze v práci, takže neočekávejte žádnou kvalitní četbu (jako vždy :D). Vychrlila jsem to tady ze sebe jak Eminem na stage (určitě tu budou chyby, za které se omlouvám) a teď - > *dramaticky upustím mikrofon*

Yeah, já vím, že se tu nic nestalo, ale to je jednooo, důležité je, že jsem se k tomu znovu dokopala.

PANEBOŽE, doufám, že tu nemají někde v práci kamery, nebo si budou myslet, že tu zaměstnali nějakého psychopata se sklony k násilí, alkoholismu, sadismu, masochismu, drogám,... Prostě novej Pablo Escobar. Raději ani nechci vědět, co si myslí :DD

Tak já zase běžím, už slyším mé jméno v dááááááli...