Mafia

~35~

,,Rád bych vás vyzval ke každoročnímu tanci, který konečně se vším všudy zahájí letošní Forbest. Připravte si manželky, kamarádky, přítelkyně, milenky a pojďte tančit."Eric stál znovu na schodech, bavil lidi svými vtipnými proslovy a i teď se pár lidí nedokázalo nesmát.

Měli úplně jiný humor, všechno bylo tak snobský a přepychový. Všechno u nich působilo perfektně, luxusně a draze... Až mě to silně iritovalo.

Když jsme zase přijeli do vily, všechno bylo zase úplně čisté a nové. Žádné prázdné táci s jídlem, nebo prázdné skleničky šampaňského. Všechno bylo uklizeno a zase to bylo perfektní.

Jen co Eric domluvil, přišla skupinka lidí oblečená do společného oblečení, usedli na menší pódium vzadu, aby nikomu nepřekáželi a drželi v ruce své nástroje. Byl to symfonický orchestr převážně smyčcový.

Orchestr ovládali ve velké většině muži, na svoje nástroje hráli dominantně, jak jsem mohla okamžitě poznat, když se rozezněla první melodie.

,,Smím prosit?"otočil se na mě Eric okamžitě, když se na taneční parket začali hrnout lidi. ,,Prosím."zamumlala jsem a kývla, prostě jsem musela. Chtěl to, měl to a já mu to musela dát.

Znovu mi nastavil rámě, pomalu jsme scházeli schody a došli jsme doprostřed tanečního parketu.

Eric se postavil naproti mě, pomalu se dotkl mého boku - jako by se bál, že mi ublíží. Že se mu rozpadnu pod rukama, kdyby mě zmáčkl o trochu silněji. Byl to tak nejistý dotek, tak opatrný... Nemyslela jsem si, že je schopný takového něžného dotékání.

,,Dlaň na mé rameno, uvolni se. Opři se o mě, všechno je v pořádku, hm?"usmál se na mě měkce a dlaní spočívající na mém boku, mě přitáhl blíže ke svému mohutnému tělu.

Byla jsem na něm přitisklá, pomalu jsme se houpali do rytmu hudby a já si položila hlavu na jeho rameno.

Teď jsem nebyla vyděšená. Jeho náruč mi přinesla kupodivu hluboký klid. Můj dech se srovnal s tím jeho, pomalu jsme se točili a já zavřela oči.

Nic jsem nevnímala. Spolu jsme teď najednou byli jako jeden člověk, tak sehraní. Šlo nám to samo, nikdy jsme nešli v tanci proti sobě. Tanec nám šel tak, jak měl jít.

Eric tančil opravdu špičkově, tak ladně. Byl výborný tanečník, perfektně mě vedl a jeho dominantní stránka se odrazila v našem tanci. Šla jsem tam, kam mě on vedl... Tam, kde mě potřeboval.

Hladil mi bok, jemně kreslil obrazce na mé šaty a usmíval se.

,,Jsem rád, že tu se mnou jsi."zamumlal mi do krku a ucítila jsem, jak se slabě usmál.

Když dohrály poslední zvuky melodie, všichni jsme se dali do hlasité potlesku a pískotu.

Ten moment byl tak krásný...

,,Vážení, tohle je nejlepší komorní orchestr v celém Rusku! Ještě jednou bouřlivý potlesk pro pana Popova a jeho orchestr!"zvolal Eric a všichni znovu začali tleskat.

,,Takže,"odkašlal si Eric, jen co tleskání začalo slábnout a orchestr začal odcházet. ,,Za pár minut by mělo být sedm hodin, svítání je na obzoru a právě teď je na čase jedna velmi nepříjemná - pro někoho velmi zábavná - část našeho svátku Forbest."Eric promlouval ke každému z nás, přičemž si znovu vystoupal na pár schodů, aby ho každý dobře viděl a slyšel.

,,Dovolte mi zahájit Bol'. Tato část Forbestu má velmi významný vliv na vývoji dalších akcí, zastrašení nepřítele a samozřejmě přijmutí nových členů našeho spolku do rodiny. Letos to jsou čtyři chlapci - první je mladý Gerasim Pyotrovič Vasiljev. Gerasim je synem zesnulého Pyotra Nikitiviče Vasiljeva, který tu byl dnes jmenován a bohužel se nedožil jeho slavnostního nástupu, i když mi říkával, jak je na něj pyšný. Gerasim je devatenáctiletý, velmi tvrdý, vytrvalý a jak ukázal zácvik, velmi dobrý bojovník. Ničeho se nebál, několikrát ve cvičení ,,obětoval" svůj život a na svýho otce rád vzpomíná. Gerasime, předstup přede mě."vyzval prvního muže, který tu byl jmenován.