Mafia

~43~

Týdny utíkaly, bříško mi rostlo a já se třásla každou chvíli, protože jsem se blížila čím dál víc k odhalení.

Snažila jsem si svůj stres vykompenzovat na Ericovi, byl můj terč a já se do něj s radostí strefovala. Všechny ty hrůzy, co mi prováděl, jsem teď dělala já.

On mi nic nemohl udělat - dokud se nedozví, že mám dvojčata... A navíc je tady otázka pohlaví. Coolio se mi to dnes chystá říct a já už od rána chytám nerva. Jsem nervóznější než kdysi na přijímačkách - tohle je horší než přijímačky.

,,Penelope, dej na sebe pozor. Večer mi řekneš, jak na tom moje dítě je."Eric se chystal do města a i když jsem tu cítila svou moc, pořád tu byl tím pánem on. Jeho slovo mělo větší váhu než ty moje... A ne jen u služebnictva.

Vlastně... Eric skákal tak, jak vlastně chtěl, aby skákal a já se tak cítila jako královna. Bylo to od něj hnusné, ale lepší než aby mi mlátil hlavou o zeď.

,,Kdy se vrátíš?"vzhlédla jsem od knížky, snažila jsem se o miminách co nejvíc načíst - už si to leju do hlavy potřetí a stále nedokážu pochopit, jak vlastně ten porod bude probíhat - a Eric krčil rameny.

,,Nevím, budu spěchat. Možná v sedm... Nevím. Pořád mě tam asi nechceš, že?"zeptal se a položil kufřík ke dveřím. ,,Nechci." ,,Víš, Penelope..."ztišil svůj hlas a pak se na mě pomalu otočil. ,,Sereš mě. Kurva moc. Nemysli si, že to takhle bude furt. Jen co zjistím pohlaví, tak tu pravidla budu určovat já. Už ti nebudu dělat poskoka, i když se to dalo docela řídit. Však sis nemyslela, že bych nějakou couru jako jsi ty nechal řídit můj posranej život."uchechtl se povýšeně, najednou úplně přepnul.

Věděla jsem, že dlouho tu moje pravidla nevydrží a taky jsem věděla, že ho to všechno štve, ale... Nevěděla jsem, že to přijde dneska. Nevěděla jsem, kdy mu přetečou nervy. Nikdy jsem to nevěděla.

A on najednou prostě bouchnul.

,,J-já..."byla jsem šokována jeho volbou slov a i tím, že starý Eric je zpátky a nového - toho hodného - Erica zakopal na zahradě, polil benzínem, škrtnul zápalkou a pro jistotu tam poslal atomovou bombu.

Hodný Eric je pryč... Navždy.

,,J-já. J-já."vysmál se mi, napodoboval mě. Knížku jsem úplně odložila a všechnu pozornost jsem přesunula na něj. Dostala jsem strach.

Pořád jsem si nedokázala uvědomit, jak moc nebezpečné žít tu s takovým psychopatem je. Až teď.

Nejsem v pohádce, aby mě čekal šťastný konec.

,,Co ty?!"zařval, když se konečně znechuceně dosmál... Nebyl to ten klasický smích, který by každý tak rád slyšel.

,,Nemyslela jsem si to..."zaplakala jsem. Dokázala jsem se tu pořádně zocelit, ale Eric mi dokázal přivodit takovou bolest a nemusí být zrovna fyzického typu. Eric věděl, jak lidem ubližovat, protože on se tím živil. Dokázal mě zlomit, i když se nesnažil a i když jsem si slíbila, že před touhle zrůdou nebudu nikdy víckrát plakat, vždy jsem mu ukázala své slaboštví.

,,Nemyslela?! Bože, Penelope, přestaň bulet. Akorát se ztrapňuješ... Doufám, že to děcko bude jen po mně - kdyby bylo po tobě, musel bych ho zabít. Jsi k smíchu. Přestaň už bulet, sereš mě. Dusil jsem to v sobě hodně dlouho, ale já nejsem ten, co se podřizuje! Až se vrátím, tak tu budu zase přebírat velení já. Myslíš si snad, že jsem nevěděl, jak moc si užíváš svého postavení?! Nechal jsem tě... Pro tvoje dobro. Ale začala sis diktovat a jediný diktátor, kdo tu je, jsem já. Vrátím se, ty budeš mít od Coolia potvrzení o pohlaví, zdraví a začnu tam chodit s tebou... Pokud to ovšem bude kluk. Jestli holka, tak obě potáhnete jinou a konečnou cestou."jeho hlas byl plný agresivity - mohla jsem si za to sama. On nikdy nebyl zvyklý na pravidla podle někoho jiného, bylo to jako provokovat hladového žraloka s flákotou masa na hlavě.