Mafia

~48~

Strnula jsem strachem.

Za zády se nám rozezněla siréna, která hlasitě upozorňovala na poplach patnáct kilometrů po celé šířce lesa a psi začali řvát až z hloubky svých hrdel.

Je to tady. Přijde moje smrt.

Otočila jsem se na Ninu, ta však se strachem v očích kývla a vykřikla, ať nezastavuji a běžím dál. Jen takhle dokážu zachránit sebe, své děti a později ostatní, pro které později přijede policie.

Nedokázala jsem se pohnout, viděla jsem muže, jak se k nám sbíhají ze všech stran a jediné, co mě přimělo utíkat, bylo tělo Niny, které bylo sraženo třemi muži na zem.

Poslední pohled do jejích smutných očí a rozběhla jsem se bránou ven.

Vše se odehrálo sotva pár vteřin, ale mně to připadalo jako celou věčnost. Za sebou jsem slyšela výstřely, nedokázala jsem určit, jestli stříleli po mně nebo zrovna zabíjeli Ninu, ale to mi přidalo na adrenalinu a po cestě jsem seběhla dolů do hlubokého lesa.

Nepřestávala jsem utíkat. Slyšela jsem za sebou štěkot hladových psů a řev ruských nadávek, to mi na strachu přidalo.

Nedokázala jsem se rozhodnout, zda by mě zabili i s dětmi, nebo by mě Eric ušetřil a poté by se o mém osudu dál jednalo...

Na tohle však nebyl čas. Nehodlala jsem být chycená. Chtěla jsem utéct pryč i se svými dětmi a mít klid.

Mateřské pudy se bezpochyby začaly zapojovat do podpory mých nohou a já stále utíkala.

Vyhýbala jsem se kořenům, nesměla jsem upadnout, ale pomalu jsem se začínala unavovat a ztrácet, takže jsem kluzký povrch vnímala čím dál více.

Běžela jsem rovně, zatočila jsem doprava, občas se točila dokolečka a řev jsem slyšela čím dál blíž.

Neměla jsem šanci vydržet dlouho, začala jsem cítit nesnesitelný tlak na boku a adrenalin mě pomalu ale jistě opouštěl.

Začala jsem ztrácet naději, začala jsem zpomalovat... Začala jsem na ně čekat a přijímat osud.

Tohle nepůjde.

,,Slečno?!"hlas se rozlil po lese asi půl míle od mého unaveného těla.

Automaticky jsem se rychle schovala za strom a pomaličku vykoukla. Dýchala jsem hlasitě, snažila jsem se svůj tep uklidnit, ale nic nešlo nakonec podle plánu.

Uviděla jsem mladého černocha stojícího u terénního vozu, netrpělivě vyhlížel a vypadal nervózně.

,,Slečno?! Slečno Penelope?! Jste tady?!"křičel dál, neboť mou siluetu musel zachytit a teď mě hledal.

Je to Ericův kumpán?

,,To jsem já! Ben! Slečno Penelope!?"nepřestával, snažil se však nepřitahovat na sebe veškerou pozornost.

Své tělo jsem narovnala a zaposlouchala jsem se. Říkal Ben? To je ten muž, co nás má... Co má mě odvést pryč.

Nepřemýšlela jsem a vyběhla mu naproti. Nebyl čas přemýšlet, zda je to ten Ben, za kterého se vydává a nebo není. Musela jsem běžet.

Jak mě spatřil, okamžitě nastoupil do auta a nastartoval.

Doběhla jsem k autu a naskočila do něj, bezmyšlenkovitě.

,,Omlouvám se, že se nepředstavím, ale musíme jet. Kde je Nina?"vychrlil na mě hluboký hlas hned, jak jsem za sebou zavřela dveře a připoutala jsem se.