Mafia

~26~

Strachy jsem se ani nehýbala, Nikolajeviči se to samozřejmě nelíbilo a zavrčel mi do rtů.

,,Ne... To ne."zaplakala jsem mezi polibky, on si žádal jazykem vstup do úst. ,,No tak."pronesl mírně naštvaně a stiskl mou čelist silněji, až jsem vyjekla. Toho využil a jeho slizký jazyk proplul dovnitř mých úst.

Ukápla mi první slza, když své chlípné ruce přesunul na můj zadek a silně ho zmáčkl. Plakala jsem, cítila jsem se hrozně a měla jsem strach, že kdybych protestovala, ublížil by mi.

,,Kurva."zavzdychal do mých úst, odhrnul mi vlasy z krku, na který se později přesunul.

,,Tady bude pěkná modřina."zamumlal a znovu se přisál ke krku s tím, že mi udělá další bolestivou modřinku.

,,Prosím, ne..."škytla jsem, snažila si namluvit, že jsem někde na krásném místě, kolem mě zpívají ptáčci a já jsem šťastná. Vedle mě sedí má rodina, muž, který mě miluje a všechno by bylo jako dřív.

Jenže když se ozval zvuk povolujícího se pásku, okamžitě mě to vrátilo do reality a já bolestivě zasténala strachy a i z bolesti, kterou mi Nikolajevič způsobil. Byl tak surový. Udělal mi velký kousanec na klíční kosti, bolestivě to pulzovalo a já myslela, že mi prokousl kůži.

,,Já nechci, prosím."zašeptala jsem zoufale, ale toho si Nikolajevič očividně nevšímal a dál si dělal to, co chtěl.

Vedl mě pomalým krokem k posteli, přitom mi vyhrnoval tričko a já tak moc plakala. Bála jsem se, nechtěla jsem a Nikolajevič byl tak moc zlý.

A když jsem spadla do měkkých přikrývek, přála jsem si, aby tu byl Eric a pomohl mi. Aby Nikolajeviče vzal za rameno, praštil s ním o zeď a mně dovolil, abych se vrátila domů... A nikdy se nevracela.

Chtěla jsem tak moc myslet na něco jiného, ale třásla jsem se strachy, bolelo mě srdce a točila se mi hlava.

Nikolajevič si mě přitáhl za kotník zpátky k sobě, přitom lezl na postel po čtyřech a sledoval mě pohledem. Svým šíleným a zlým pohledem.

Když se kolem mé hlavy prohla matrace a následně jsem spatřila dvě dlouhé a silné ruce, plakala jsem na novo.

Nikolajevič znovu spojil rty s těmi mými, třel svými tvrdými polštářky a tahal mě za ret, až se mi z něj spustila krev.

On se jen ušklíbl, odtáhl se a palcem setřel mou krev ze svého rtu. ,,Na tohle jsem čekal kurva dlouho."zavrčel a já znovu ucítila jedovatý závan z alkoholu smíchaný s cigaretami.

,,Prosím... Já nechci." ,,Ještě že mě tvoje názory nezajímají."zasmál se, bodlo mě u srdce, jak chladný smích to byl a pohlédla jsem mu uplakaně do očí.

Neměl v nich žádné emoce. Jen chlad, krvežíznivost a necitelnost. Necítil nic, když tohle dělal... Bylo mu jedno, že to dělá násilím, že mi ubližuje. Bylo mu to ukradený.

,,Ale-ale Eric vám ublíží..."zkusila jsem to takhle. ,,Myslíš, že mu vadí, když si tě tu vezmu?! Ne! Nezajímáš ho tak jako mě. Jsi tu jen pro jeho syna, pro nic jiného. Mně by neublížil kvůli tobě. Ne."kroutil hlavou, přitom mi odrhnoval pramínek vlasů z čela a povýšeně se smál.

                                      ~~~~~
Panebože, tak teď fakt nevím :D Tohle jsem fakt neplánovala :D... Oh... Tak teď fakt nevím, jak to bude dál, jak z toho vybruslím...

Takže - Lidii, pište mi své názory, nápady,... Cokoliv! Nevím, jestli to má dopadnout tak, nebo jinak... Fakt nevím, ještě uvidím.

A jinak se omlouvám za včerejšek - slíbila jsem, ale nedodržela. Opravdu se omlouvám, něco závažného mi do toho vlezlo a já se k tomu dostala až teď. Takže promiňte <3

Díky mooc :*