Mafia

~41~

Dvojčata?! To snad ne!

,,Gratuluji, čekáte dvojčata. Stále nemůžu říct, jakého pohlaví jsou, ale už jen to, že jsou to dvojčata, dostane Erica do kolen."začal mluvit Coolio, ale já ho nevnímala.

Seděla jsem jako tělo bez duše, ústa dokořán a sledovala ten černobílý monitor, který mi oznámil dvojité těhotenství...

Tohle je šílený. A nespadá to do mého plánu. Ani do Ericova.

Posralo se všechno, co se posrat dalo. Tohle se Eric nesmí dozvědět.

'Ne, Eric se určitě nedozví, že jsi porodila dvojčata. Určitě si toho nevšimne.', smálo se mi podvědomí.

A mělo pravdu - tohle je průser.

Srdce mi bilo jako o závod, ruce se mi třásly a v ruce jsem měla sucho, jako bych uspořádala desetimílový písečný běh v Sahaře uprostřed srpna.

,,Mohu-Mohu dostat trochu vody?"zasípala jsem směrem ke Cooliovi a lehla jsem si zpátky na záda, protože se mi začala motat hlava.

Myslela jsem, že omdlím. Pálilo mě na hrudi a můj dech ztěžkl.

Coolio mi obratem přinesl sklenici vody, sáhl mi na čelo a ptal se mě, jestli jsem v pořádku.

,,Jsi celá bledá... Je ti dobře? Nechceš, abych se na tebe podíval?"ptal se, já ho jen spražila pohledem a vodu vypila do dna.

Tohle se prostě Eric nesmí dozvědět... Řádil by jako pominutej, rozhodně by neměl radost ze dvou dětí- panebože! Co teď s námi bude?!

Určitě nás zabije... Nebo aspoň mě a jedno z mých dětí... Byla to šílená představa.

Teď, když jsem věděla, že ve mně roste život - vlastně dva - jsem nedokázala připustit, že by mým dětem někdo ublížil. Nikdo na to nemá právo, já je budu chránit do posledního výdechu.

,,Ericovi to oznámím, hned jak přijde. Bude z toho určitě nadšený... Budete najednou čtyři, je to skvělá zpráva. Bude mít takovou radost-" ,,Coolio?"zaostřila jsem k němu, v hlavě mi to šrotovalo a usilovně jsem přemýšlela, co budu dělat.

,,Ano, princezno?"usmál se na mě. Ještě před chvílí bych za ten jeho úsměv trhala kousky svého oblečení, ale teď jsem se jen smutně pousmála - byť falešně. ,,Já bych to chtěla Ericovi říct sama... Víš, je to takové překvapení, určitě by to rád slyšel ode mě. Prosím, Coolio."zaškemrala jsem ukňouraně. Zněla jsem jak zoufalé děcko.

,,Vzhledem k tomu, že nejsem vázán povinností to oznámit, tak tvé rozhodnutí nechávám plně na tobě. Eric bude rád... Mohla by si mu říct něco jako: 'jedna plus jedna se rovná čtyři' a on radostí srovná dům se zemí."samozřejmě... Srovná dům se zemí společně se mnou.

,,Určitě vymyslím něco originálního... Děkuju za nápad."další falešný úsměv. Byla jsem tak smutná a depresivní... Moc mě to trápilo.

Teď jsem hlavně hodlala vymyslet, jak to před Ericem skrýt a jak utéct společně s mými dětmi.

,,Moc gratuluji, je to tak krásné. Užívej si těhotenství, bude to pohodové a krásné období, na které budeš moc ráda vzpomínat a pak to těm prckům s radostí vyprávět."věř mi... Nebude. Už teď jsem ve stresu.

,,Už máte nějaké jména?"ptal se dál. ,,Eric si myslí, že by bylo skvělé mít Erica Juniora, ale mně se to moc nelíbí... Víš, já teď vážně nechci řešit jména, protože-" ,,Eric Junior? Tradice. A co malá Erica?"málem jsem se tam hysterickým smíchem vysmála tomu psychicky narušenýmu člověku do tváře.