Mafia

~2~

Nelíbilo se mi, jak se ke mně chovali. Jsem tu zavřená týden. Asi. Nejsem si jistá. Ale jsem si jistá, že to nějaká ta doba bude. Okna tady nejsou, tudíž nemůžu vidět jak východ tak ani západ slunce. Jídlo mi sem nosí čtyřikrát denně ,takže se tu o mě.,,hezky starají". S nikým si nemůžu popovídat, mám strach,světlo a nějaká společnost je minimální. Neříkám, že bych se tu bavila s těma dvěma, ale i s tím bych si možná i vystačila.

,,Už ji máme připravit. Za pět hodin jede k němu a..."někdo mluvil za dveřmi. Nevím, kdo to byl, nezněl jako ti dva, ale co já vím, kdo tam všechno je, když jediný, co vím je, že tady ve sklepě jsou tři krysy. Jak už jsem tu začínala ztrácet kontakt, začala jsem si s nimi povídat. Miller, Jack a Milley. Tak jsem je pojmenovala. Nastražila jsem uši a snažila se pochopit nějaký ten kousek z jejich rozhovoru.

,,...to, jo. Takže ji připravíme."cvakl zámek a někdo otevřel těžké, šedé dveře vedoucí sem do sklepa. Člověk scházel po schodech unaveným tempem, zatímco mě oslepovalo světlo z druhé místnosti.

,,Tak pojď!"zvedl mě někdo prudce, serval mi řetězy z rukou a nohou a já si je začala třít. Tak dlouho jsem necítila nohy a ruce, že jsem myslela, že už je nemám. Tomu muži, jak jsem později zjistila, se to nelíbilo a začal mě táhnout ze sklepa pryč. Když mě vytáhl, musela jsem zavřít oči, kvůli bodavé bolesti v mých očích. ,,Nezdržuj!"popohnal mě dál. Myslím, že otevřel dveře. Strčil mě do jiné místnosti a dál jsem tlak v mých zádech necítila. Odešel. Pomalinku jsem si začala přivykat, když mě zase někdo chytl. Už jsem zvládla rozpoznat jednotlivé obrysy, až nakonec vše. Byla jsem v malinkaté místnosti. Zdi vymalováné na tmavě šedou barvu, stůl v pravém rohu se židlí a nějakými skříněmi, počítačem a za počítačem seděla dívka otočená mně zády. Po celé levé zdi bylo takovéto zrcadlo, jaké je v kriminálkách-oni vidí vás, vy je ne. Celkem jsem se rozklepala, co se bude dít dál. Ve prostřed místnosti bylo lehátko.

,,Konečně jsi tady. Nemohla jsem se dočkat."otočila se ta holka a šla ke mně. Černé vlasy ji končily těsně nad rameny, zelené, pronikavé oči si mě prohlížely, ústa tvarované do menšího úsměvu. Menší postava se ke mně blížila, ale byla vyšší než já. Přišla mi milá. ,,Tak můžeme začít? Svažte ji někdo."tleskla rukama a já se na ni zděšeně podívala. Teď už mi tak milá nepřijde.

Muž s vytetovanou lebkou na hlavě se na mě vrhl a já se začala bránit. Neměla jsem šanci. Ležela jsem na tom lehátku, ruce svázané, nohy též a se strachem v očích se dívala na tu dívku. Muž s lebkou odešel a já tam zůstala s ní. Dívka odešla ke stolu, ptala se mě na pár otázek, které jsem musela zodpovědět, jinak by mi prý hrozila smrt. ,,Jmenuješ se Penelope Dallas, že?"otočila se na mě. ,,Ano."kývla jsem. Otočila se zpět a něco naťukala do počítače. ,,Kolik je ti let?" ,,Sedmnáct." ,,Aww! Tak mlaďoučká. Kolik měříš?" ,,170 centimetrů." ,,Dobře. A ještě jedna otázka - jsi ještě panna?" ,,A-ano."polka jsem. Proč se mě na to ptá?

,,Výborně. I když si byla ve sklepě zavřená čtyři dny, jsi furt krásná. Šéf si vybral dobře."usmála se a vstala. Přešla ke mně a pohladila mě po tváři. V ruce držela -nůžky?! Na co nůžky?! Když si všimla mého vyděšeného výrazu, usmála se. Začala mi stříhat triko, potom kalhoty. Zůstala jsem tam jen ve spodním prádle. Odešla k jedné ze skříni a přinesla zpět tři injekční stříkačky. To ne!

,,A poslední!"bodla do mě ostrý hrot injekce a vpustila do mě průhlednou látku. Hrozně to bolelo. Přinesla mi oblečení, když dokončila práci. Růžové, krátké šaty. Připadala jsem si jako malé mimino. ,,A co pod to?"zděsila jsem se, když jsem zjistila, že mi šaty končí v půlce stehen. ,,Co by? Nic. Buď vůbec ráda, že nějaké máš."ušklíbla se. ,,Mám jednu otázku."podívala jsem se na ní. ,,Tak rychle. Za chvilku jsou tu pro tebe." ,,Co je za tím sklem?"ukázala jsem na to zrcadlo. ,,Ne co, ale spíše kdo."zasmála se. Cože?!

,,Kdo tam je?"opatrně jsem se zeptala. Neodpovídala. Ani podruhé, potřetí,... ,,Proč jsi tady?" ,,Já? Zlato, jsem tu protože chci. Asi si myslíš, ze tu být nechci ,že? Opak. Miluji to tu."začala zase dělat něco na počítači.

Po dvou minutách si pro mě přišel muž s lebkou a vedl mě pryč. Dívka mi naposledy zamávala a já ji, sice jsem nechtěla, taky. Muž mě dovedl do nějakého salónku, kde se mě ujala holka, která mi dovolila se vykoupat,umyla mi vlasy a později vyfénovala a zapletla do copu. Dostala jsem černé boty a za deset minut jsem seděla v autě. Řidič, dva bodiguardi vzadu a já s nimi uprostřed. Po chvilce mi zavázali oči a já nic neviděla.

,,Jsme tu."řekl muž vedle mě a pomohl mi ven. Vůbec se mi nelíbil fakt, že mám hrozně krátkou sukni a pod ní nic.

Druhá kapitola! Musím říct, že jsem červená už teď a to je teprve rozjezd :D. Pěkný zbytek dne ;)