Mafia

~7~

Ráno jsem se probudila v posteli sama. Byla jsem ráda. Chvilku jsem se tak povalovala, když se rozrazily dveře, ve kterých stál hnědovlasý, vysoký kluk.

,,Ты будешь Пенелопа, да?"spustil. ,,Anglicky! Mluvte anglicky, sakra!"rozčílila jsem se hned po ránu, což není opravdu dobré.

,,Ty jsi Penelope?" ,,Jo. A už na mě nemluv rusky!" ,,Být tebou, tak mi nediktuji, co mám dělat, jinak se neznám!"přišel až ke mně a hodil po mně nějaké oblečení a opustil pokoj.

Oblékla jsem se tedy do toho, do čeho jsem měla, což bylo tričko a legíny. Podívala jsem se na budík a zděsila jsem se. To už je dvanáct?!

Vyběhla jsem z pokoje a běžela jsem až do velké jídelny, kde už seděl Eric. ,,Dobré ráno."pozdravila jsem ho slušně. ,,Ráno? Spíš odpoledne. Sedni si."ukázal na židli na konci dlouhého stolu.

Udělala jsem, co mi řekl, ale přes všechno to jídlo a vázu s květinami, jsem neviděla na něj. Nevadilo mi to, ale neviděla jsem, co dělá.

Eric se zvedl, šel pomalým krokem ke mně, obešel mě, postavil se za mě a držel každý roh židle jednou rukou.

,,Pamatuješ si, jak jsem ti říkal o tom Giuseppem?"zašeptal mi do ucha, což mi nahnalo husí kůži. Mírně jsem kývla. ,,Tady se odpovídá slovy!"křikl. ,,Ano, pamatuji."na sucho jsem polkla. ,,Tak dneska přijede..."řekl,cítila jsem jak se znovu přiblížil k mému uchu a zašeptal ,,A nemůže se tě dočkat."

,,Říkal jste, že si mě tu necháte."otočila jsem se na něj a on se vrátil na své místo. ,,A měl bych?" ,,Prosím." ,,Dnes večer bude menší večírek, kde budou velmi významní lidé. Když se budeš chovat tak, jak budu chtít já, tak ti zaručuji, že si tě neodvede. Ale když ne, půjdeš si hezky zabalit kufry. Rozumíme si?" ,,A co budete po mně chtít?" ,,Tak ano nebo ne?!"zvýšil zase hlas. ,,Ano,rozumíme."šeptla jsem.

,,Kde jste s tím obědem?!"křikl, okamžitě se rozletěly dveře a hned se sem začaly hrnout služky. ,,Ty! Pojď sem!" ukázal na nějakou drobnou zrzku, která se strachem k Ericovi přiběhla.

,,Přejete si, pane?"uklonila se. ,,Dneska tu bude večírek, takže máš všechno na starost, aby to všechno tady bylo perfektní. Pokud to nebude, tak tě na místě popravím, takže se laskavě snaž! Nikolajevič na tebe dohlédne, takže hni zadkem a vypadni!"rozkřikl se. Dívka se uklonila a se strachem v očích odběhla.

Do večera tu pobíhalo služebnictvo jako o život a já se nudila, protože mě Eric opustil hned po obědě, že jede něco zařídit a já jsem měla zůstat pod dohledem v jídelně.

Nic se tu nedělo, nudila jsem se a Nikolajevič zřejmě taky. Sice jsem si hodně troufala, ale nakonec jsem se přemohla a došla k Nikolajeviči.

,,Ehm... Můžu?"ukázala jsem na volné místo vedle něj. ,,Proč?" ,,Strašně se tu nudím! Prosím..." ,,Fajn."posunul se kousek, abych si mohla sednout vedle něj na lavičku. ,,Proč tu jsi?"po chvilce ticha jsem se zeptala. ,,Jestli si chceš povídat, tak to můžeš jít zase zpátky."řekl otráveně. ,,Ne, já jsem se sem asi zřejmě přišla jen sednout. Jasně, že jo. Prosím, řekni mi něco o sobě... Nebo o Ericovi. Prosím." ,,Ne." ,,Fajn!"zvedla jsem se a šla nahoru do pokoje, ignorujíc Ericův přísný rozkaz sedět na zadku a nehýbat se, nebo na něj dostanu.

Když jsem vešla do pokoje, všimla jsem si krásných šatů, které visely na skříni.

,,Neuposlechla si můj rozkaz."chytl mě zezadu za boky Eric. Poznala jsem ho podle jeho krásné, mužské a velmi hot vůně. ,,Jenže já se nudila.",,Ale to mě nezajímá. Poneseš následky, ale dnes ne. Obleč si ty šaty, máš je ode mě. Před chvilkou jsem přijel, takže jdu zkontrolovat, co ta zrzka vymyslela a hned jsem zpět. Zatím se jdi umýt."ukázal na koupelnu a zmizel ve dveřích.

Znovu jsem udělala, co říkal. Proč mi organizuje život, sakra!? A proč ho sakra poslouchám?! A jo, vlastně... Kdybych ho neuposlechla, tak bych zřejmě skončila na podlaze s kulkou mezi očima. Umyla jsem se, utřela se do ručníku a vykročila do mého pokoje.

Je tu další díl, takže jsem moc ráda, že jsem se k tomu vůbec dokopala a napsala něco. Je to fajn, vědět, že to někdo čte, takže... Díky, že Vás to aspoň trošku zajímá. Budu se snažit o co nejlepší díly a možná vydavaný dřív. Papa :3