Mafia

~21~

Hrneček s kávou jsem si položila na stoleček, doběhla jsem do koupelny a zamkla za sebou na dva západy.

Sedla jsem si do tureckého sedu na šedý chlupatý koberec a na nohy si položila dopis od Niny.

Doufajíc, že všechno jde podle plánu, jsem se začetla mezi řádky...

Nemám tu jistotu, že to čteš právě ty, Penny, ale zásadně žádný bodyguard nepije kafe, takže mají šanci objevit dopis jedině náhodou.
Před ocelovým zábradlím vedoucí do služebnického křídla je červený perský koberec. Pod levým rohem tohoto koberce je papír, kde máš zapsaná čísla. Vem je a dojdi ještě ten den do přízemí, kde je koupelna. Vstup do ní, je v něm spusta časopisů. Na lístečku máš zapsaná čísla pod sebou, první číslo na řádku znamená stránku časopisu a název. Hned vedle čísla stránky máš další číslo, které je označeno lomenou čarou a to ti oznámí, kolikáté slovo na té dané stránky se nachází, aby jsi mohla složit dopis. Přituhuje, Penny, musíme si dávat pozor, proto taková záhada. Je to těžké, chápu to, ale jen takhle zajistím, že nás nikdo nemá s velkou šancí chytit.
Na složení dopisu budeš potřebovat spoustu času, nejlepší to bude udělat v den, kdy má Pán odjezd do Států... Doufám, že to zvládneš, instrukcím rozumíš a s tímto dopisem víš, co máš dělat. Drž se, zvládneme to!

Dopis jsem si četla snad stokrát dokola, ale instrukce mi nebyly tak jasné. Co si to na mě Nina zase vymyslela?!

U odjezdu Erica jsem neměla žádné informace, takže jsem nevěděla, jestli nemá falešné zprávy.

Dopis jsem vzala, ještě jsem si ho párkrát pročetla a papír roztrhala na nejmenší kousíčky, než jsem je naházela do mísy a spáchla.

Vyšla jsem do ložnice a snažila se po tmě zaostřit, jestli jsem v ní sama. Zdá se, že ano...

Jak jsem předpokládala, Eric své lidi vytáhl z postele ve tři ráno a spustil poradu o Mohamedovi.

Ráno mi to sám později řekl, když jsem se akorát probouzela a on vtrhl do místnosti.

,,Měli jsme od rána poradu, podle nejnovějších informací je Mohamed někde na území Finska, takže pojedu na den pryč... Podle toho, jak to půjde."prohodil naprosto nezůčastněně, začal si povolovat pásek a za chůze se zavřel do koupelny.

Během pár minut byl zpět, mumlal cosi o tom, že mi tu nechá pár bodyguardů, ale mám volný pohyb po budově.

,,Dobře, děkuji."přikývla jsem s úsměvem na tváři, zatím se všechno daří podle plánu. Sice Eric nejede do Států, ale Finsko by taky mohla být šance.

Eric se na mě otočil a přeměřil si mě pohledem. Jeho temné oči se vpily do těch mých a pohledem se snažil zjistit, jestli mě tu může nechat. Sama jsem mu pohled oplácela a celého jsem si ho prohlédla.

Možná jsem civěla moc dlouho, protože Eric popadl svůj sbalený kufr, než mi věnoval poslední pohled a pak opustil pokoj.

Sama jsem do pěti minut sešlapávala schody, vběhla do jídelny a sebrala tam jablko. Cestou zpátky do ložnice jsem potkala jednu ze služek a tak jsem na ni potichu šeptla, kde najdu křídlo pro služebnictvo.

Rozhlédla se, sklopila pohled a chytla si lem své uniformy do ruky. ,,Když dojdete ke garážím, sejdete dolů, dostanete se na rozcestí tří chodeb. Vlevo je naše chodba, tamtudy se dostanete do sklepení i našich pokojů..."rychle zamumlala, chtěla se rozejít, ale já ji chytla za ruku.

Eric tohle bude mít na záznamu, bude se na to ptát, to vím určitě.

,,Jsou tam kamery?"zeptala jsem se, když jsem si nechala spadnout vlasy do obličeje, aby Eric nedokázal podle rtů vyčíst, co jsem chtěla.

Dívka přikývla, rychle vyhrkla, že každý ráno ve tři hodiny se kamery na jejich místě na pět minut vypnou. Je to tím, že se mění kazety, Eric tam nechal původní staré kamery za dob po otci jako úctu.

Rychle jsem poděkovala a obě jsme se rozešly jiném směrem.

Došla jsem do ložnice, zavřela jsem za sebou dveře a porozhlédla se po něm. Nemám žádnou zábavu, musela jsem si něco najít.

Nakonec jsem našla nějaké knížky, jednu jsem čapla do ruky a začetla se do ní.

Až do večera jsem nevyšla z pokoje. Oběd jsem ignorovala, mezitím co jsem četla, jsem si plánovala, jak to všechno provedu a na večeři jsem už musela klusat dolů.

Jeden z bodyguardů sliboval, že bude žalovat Ericovi, že jsem vynechala oběd a on si to se mnou vyřídí.

Protočila jsem očima, polkla chuť mu říct, co si o něm myslím a zasedla ke stolu.

Bylo tu ticho, bylo slyšet jenom moje mlácení příborem o talíř a všichni mě upřeně sledovali, jako bych mohla utéct.

Jasně, kdybych utekla, budou padat hlavy a to nechtějí riskovat, ale já to v plánu nemám. Ne dnes. I když by to bylo nejlepší...

Ale rozhodla jsem se nezasahovat do plánu Niny, ona má všechno nastudované a nehodlám riskovat naše životy.

Přijde mi, že mi Nina dává čím dál obtížnější úkoly, kam mám dojít pro dopis.

Co to bude příště?

                                 ~~~~
Takže ještě jednou bych Vám všem moc chtěla poděkovat za úžasnou spolupráci v minulé kapitole. Děkuji, že jste každý napsal svůj názor, byla jsem moc ráda.