Mafia

~9~

Dlouho bylo ticho. Eric mlčel, díval se na Giuseppeho a Giuseppe zase na něj. ,,Budeš muset přitvrdit, kámo. Tohle je nic.... A navíc, ještě jsem se nerozhodl, třeba si ji tu ještě nechám." ,,Třeba... Ale třeba ne."mnul si Giuseppe velkou pihu pod okem.

Celkově byl odporný a ještě horší, než jsem si ho představovala... Mastné šedé vlasy měl učesané dozadu, tlusté rozčepýřené obočí, velký a dlouhý nos, malé krysí oči, rudé rty, vousy a menší, kulaté tělo.

Jeho velké břicho, které dokazovalo, že se mafiánům nedaří špatně, obepínalo černé sako a kalhoty, které mu vůbec neslušely... Na rozdíl od Erica.

Giuseppe vypadal přesně jako typický mafián, za to Eric vynikal. Byl to jediný mafián, který je mladý a krásný.

,,No, tak dobře. Jak dlouho?" ,,Za tři dny se rozhodnu." ,,Fajn." ,,A kdyby si ji nechtěl, Giuseppe, tak ji beru já."přidal se do toho Marco. ,,Já si ji ale vezmu. Nic by mě nepřesvědčilo, takže smůla Marco... Furt si zůstaneš u těch svých šedesátnic."zasmál se Giuseppe.

Všichni, kromě mě, se dali do řeči. Řešili zboží, které budou přepravovat, ale mohla jsem tam být s nimi, protože to prý není tak tajný. Whisky při tom teklo proudem a do pokoje jsem se dostala až v deset hodin.

Eric zůstal dole, večírek neskončil a já si unaveně sundala boty na podpatku. Eric byl v dobrý náladě, když se opil a tak chtěl tancovat. Neprotestovala jsem, protože jsem vlastně ani nesměla, musím tu přece zůstat.

Zjistila jsem, že těch sedm chlapů a i Giuseppe s Ericem jsou spolek mafiánů. Lidé jim říkají Crudelem infesta, což latinsky znamená něco jako ,,krutí a nebezpeční". Upřímně, mají pravdu.

Bojím se jich natolik, že ani nevím jak. Nebezpeční jsou určitě a jejich krutost nechci ani poznat. Protestovat jim ani nehodlám. Jsem proti nim tak malinká - oni mají hrozivou moc podsvětí! Jenom blázen by se jim vzpíral.

Unaveně jsem si lehla už vysvléklá ze šatů. Dnešek proběhl bez komplikací, ale už by to mohli zabalit. Nevím, do kolika mají mafiáni večírky, ale už jsou dvě ráno a nikdo nevypadal, že by se nějak chystal domů.

Hudba vyřvávala na plné pecky a nikdo nebral ohledy na nějaké lidi v okruhu dvanácti kilometrů, nebo už vůbec ne na nějakou Penelope, která by ráda šla spát.

Zavřela jsem oči a snažila se vnímat své myšlenky, než hudbu.

Co moje matka?
Hledá mě?
Má o mě strach?
A co Richie a Susan?
Vzpomněli si někdy na mě, nebo si ani nevšimli, že tam nejsem?

,,Slečno?"někdo zašeptal a u dveří jsem uviděla hnědovlasou hlavu.

,,Spíte, slečno?"znovu zašeptala osoba a já zjistila, že je to dívka.

,,Potřebujete něco?"vykoukla jsem z pod peřiny a usmála se na ni. ,,Nechci Vás rušit a... No, nemůžu spát a - nemůžete jít, prosím, dolů, aby se ztišeli?" ,,Věřte mi, že kdybych se jich nebála stejně jako Vy, tak bych tam za nimi vlítla a vyhodila jim ty bedny z okna."pokrčila jsem rameny.

,,Aha, tak děkuji. Dobrou noc." ,,Počkejte! Myslím, že toho dnes moc nenaspíme... Nechcete jít sem?"poklepala jsem na místo vedle sebe.

Dívka se na mě chvilku dívala, než zakroutila hlavou. ,,Vážím si Vaší nabídky, ale pán si nepřeje, aby tu bylo nějaké služebnictvo, když je noční klid a my tu nemáme nic na práci. " ,,Chápu. Tak na mě počkejte u dveří. Já se obléknu a doženu Vás."mrkla jsem na ni a čekala, až zajde za dveře, abych se mohla obléknout.

Přes svou kůži jsem si přehodila lehký župan a pevně ho uvázala. Vyšla jsem rychlým krokem z místnosti a nechala za sebou vlát látku županu. No, nevím, jestli můžu říct, že vlál, protože mi končil těsně pod zadkem.

Jojo, nic moc, ale musím si to takto rozvrhnout. Někdy budou ty kapitoly o ničem, ale to se prostě normálně stává. Děkuji za přečtení, hlasy,... Jste skvělý ;-*