Mafia

~30~

❗*Čtěte dole upozornění, prosím*❕

Ode dne, kdy mě navštívil Frédérico, uběhl týden. Byla jsem celý ty dny zavřená v ložnici, minimální pohyb po vile a ani jsem pohyb nepotřebovala.

Pořád jsem přemýšlela nad incidentem s Nikolajevičem, nad Forbestem a útěku. Všechno to nemůžu nechat na Nině, navíc teď mi přijde nějaká zvláštní...

Jedla jsem málo, Ericovi se to nelíbilo, vztekal se, ale měl teď starosti s Forbestem, takže se o můj problém nezajímal.

Mně to nevadilo, měla jsem ráda svůj prostor a konečně mi ho taky dopřál. Po dvou týdnech mě pouštěl po vile, měla jsem volný přístup k většině pokojům, až na západní křídlo.

Nebyla jsem proti, nezajímala jsem se, co tam je a dál se poflakovala po domě od ničeho k ničemu.

Začala jsem se doučovat ruštinu, obstarala jsem si ruský slovník a i když mi to ve škole nešlo, tady mi to šlo překvapivě od ruky... Možná to bylo tím časem, kterého jsem najednou měla přebytek.

I když jsem svou mysl trápila všelijakýma různýma slovíčkama, stejně se mi občas zastesklo po domově a propadla jsem v nekontrolovaný pláč.

Byla jsem tu tak sama. Všechno na mě působilo tak chladně, nedotčeně, odtažitě a hlavně jsem necítila teplo domova jako dřív. Tohle nebyl můj domov... Chtěla jsem zpět vše, čeho jsem si nevážila a brala to jako samozřejmost.

Poslední dva týdny jsem se s Ericem viděla jen tehdy, když jsme šli oba zaujmout své místo v posteli. Lehl si bez jakéhokoliv slůvka, chladně se odtáhl na svojí polovinu postele a usnul hned, jak se jeho hlava dotkla matrace. Chyběla mi konverze, pomalu jsem začala hysterčit, že zapomenu mluvit.

Nikdy bych neřekla, že mi bude chybět konverzace s mým únoscem, ale... Ale ano. Chybí mi to.

Ráno vstává těsně před rozbřeskem, když už se probudím, jeho polovina je dávno ledová jako jeho chování ke mně poslední dobou a já se smutně posadím na postel a rozpláču se.

Najednou mi ta postel přijde moc veliká pro jednoho člověka. Chybí mi opravdu všechno...

,,Zítra je Forbest. Předpokládám, že ti Nina všechno řekla, jak jsem po ní chtěl a není potřeba ti tu teda složitě říkat, co to je za oslavu."promluvil jednoho večera, když si lehl vedle mě.

Otočila jsem se na bok, zády k němu.

,,Nerozumím tomu svátku."zamumlala jsem a přikryla se více peřinou. Své pravidlo nevyžadoval, byl opravdu chladný vůči všem. ,,Nerozumíš spoustě věcem, jsi malá holka."vydechl zhluboka.

,,Víte,"otočila jsem se k němu, byla jsem mírně podrážděná. ,,Asi máte pravdu... Jsem malá holka, takže si na vaše děcko najděte schopnou ženu, která vám hravě porodí synů, kolik budete chtít."zasyčela jsem a znovu se otočila tak, jak jsem předtím ležela.

Jenže to se kolem mého břicha obtočila silná ruka, která mě prudce přitáhla na Ericovu půlku. Narazila jsem na jeho tělo, rychle jsem vydechla a vytřeštila oči. Šokovalo mě to natolik, že se mi výkřik zadrhl v hrdle.

,,Lásko,"zachraptěl do mého ucha, cítila jsem jeho silnou, mužskou kolínskou a vousy, kterýma se lehce otřel o mé ucho. ,,Takže tě mám zabít, protože jsi zbytečná?"dodal a pevně stiskl můj bok, na který přejel svou rukou.

Nedýchala jsem, tajila jsem dech a snažila se racionálně myslet. Tohle bylo šílené. Nečekala jsem, že budu v takové jeho blízkosti, cítila jsem jeho tělo, jeho touhu a parfém.

Teplý dech mě zalechtal na šíji, kde jsem po chvilce ucítila mokrou špičku jazyka. Jel jazykem nahoru zpátky k uchu, kde zašeptal drsně, abych odpověděla.

,,N-ne."vykoktala jsem ze sebe a stiskla pevně víčka k sobě. Nehýbala jsem se, nehybně jsem ležela u jeho horkého těla a on se znovu zasmál.

,,Tak vidíš. Jsi malá holka, která nechápe spoustu věcí, ale silná žena, připravená na syna."řekl. ,,Ale co když to bude doopravdy dcera?"zeptala jsem se. Dlouhý výdech, než se ode mě odsunul a já se vrátila na své místo.

,,Mou odpověď znáš, měnit ji nebudu. Dcera je přítěží, nehodlám ji živit... Porodíš mi dceru, obě jdete z baráku. Na hřbitov. Sladké sny."pronesl, mně se zatajil dech a dnes už po druhé jsem vytřeštila oči.

                                 ~~~~~~
JSEM ZPĚT!! 🎉✨🎊KONEČNĚ!! Takže už nemám pauzičku, psaní mi až neuvěřitelně chybělo a jsem ráda, že jsem se vrátila.

Kdo se těšil? ❤️

⚠️A jak spousta lidí může tušit, už se blížíme k fyzickému splynutí dvou osob (dobře, prostě k sexu jako Řím :D), takže Vás znovu chci varovat, že nastal čas :D... Nebo spíš varuji sebe, protože se toho šíleně bojím :D... Taky ode mně neočekávejte druhý Padesát odstínů šedi, prostě na to skočí a žádný plácání s tím... Bože, jak já budu trpět :DD  Takže děcka, kdo to nechce číst, tak to nečtěte, já Vám nůž u krku držet nebudu... I když bych mohla :D⚠️

Love you guyzzz ❤️