Mafia

~32~

📣Čtěte, prosím, úplně dole poslední odstavec - souvisí to s poděkováním za 60K přečtení - a za to Vám opravdu neskutečně děkuji! ❤️📣

Když se mé prochladlé tělo dotklo horké vody, naskočila mi husí kůže. Byl to skvělý pocit. Slastí jsem přivřela oči a i když to zpočátku vypadalo, že mi to stáhne horkem kůži, tak jsem si brzy zvykla. Bylo to velmi relaxační a uvolňující. Okamžitě jsem přestala na všechno myslet a jen tak si seděla ve vařící vodě s krásnou vůní jahodové cheesecaku.

Vzala jsem Ericem zmiňovanou lahev a přičichla si. Vonělo to přesně jako čerstvě udělaný dort, díky tomu se ozval můj prázdný žaludek, který už pár dnů dostával minimum.

Eric zmizel okamžitě, když jsem se chtěla ze země sebrat a oznámil mi, že za patnáct minut přijde, ať se převleču.

Nevěděla jsem, kolik je hodin, ale když jsem za pár minut vylezla z vody, zabalila se do ručníku a v ložnici se podívala z okna, musela jsem zběsile mrkat, jestli se mi to náhodou nezdá.

Nezdálo. Byla temná, černá noc. Na nebi ani jedna hvězda, vypadalo to velmi děsivě a já se ohlédla po nějakých hodinách, který by mi řekly, kolik je vlastně hodin.

,,Věci máš u mě ve skříni, teď už musíme spěchat. Brzy to začne."ani jsem nezaregistrovala něčí příchod, lekla jsem se. Otočila jsem se a tam stál Eric, zrovna si dopínal sněhově bílou košili.

Sice jsem si to nechtěla přiznat, ale ta jeho bílá košile k jeho snědému tělu přímo seděla, zářil v ní a vypadal tak sexy. Tak sexy, že to nebylo možné... Ale i tak jsem ho prostě nenáviděla.

,,Penelope, běž se převléct."naléhal a rovnal si rukáv košile, dopínal si na rukávu bílý knoflík. ,,Utíkej zlato, opravdu nemáme čas."i když to mělo znít měkce, stejně mu zhrubnul hlas podrážděním.

,,Tak poslouchej... Dneska je pro mě velmi důležitý den. Nikdo mi ho nepokazí a obzvláště ne ty. Dneska nechci řvát, ale to neznamená, že nebudu, pokud bude potřeba. Nezapomínej, že se při tomto svátku se prolévá krev, doufej, že to nebude ta tvá. Máme vážně málo času, tak si vem věci na sebe, všichni už jsou tu."neutrální výraz, stál pořád na tom stejném místě a já se konečně rozešla k jeho skříni.

,,První dveře vpravo."ušklíbl se, když jsem zmateně stála před velkými skříněmi.

,,Kolik je hodin?"zeptala jsem se tak potichu... Sotva slyšitelně. Bála jsem se ho, tak moc jsem se ho bála.

,,Budou čtyři hodiny ráno."odpověděl mi, mezitím stíhal odpovídat příchozím zprávám na mobilu a k tomu mě ještě popohánět.

Čtyři hodiny ráno? Takže jsem spala mnohem míň hodin, než jsem si myslela.

,,Makej, Penelope."netrpělivě přešlapoval z nohy na nohu, a když jsem se snažila v jeho skříní najít moje věci, došla mu trpělivost. Dvěma kroky byl u mě, čapl mě za rameno a odstrčil kousek stranou.

,,Všechno mi akorát komplikuješ. Teď mi na tom vážně záleží, takže mě neprovokuj, mohlo by se ti to vymstít."přehraboval se mezi košilemi, mezitím mi hrubým hlasem vyhrožoval a já sledovala jeho pevná záda, kde se napínala jeho bílá košile.

,,Kam to kurva dala? Tatiano! Где наряд Пенелопы?!"křikl do prázdného pokoje. Chtěl vědět, kde jsou moje věci.

Za tu dobu, co tu jsem, umím ruský jazyk perfektně.

,,Ženská... Fakt že jo. Ah, tady jsou."vytáhl černé ramínko s bílými, naprosto krásnými šaty. Byly krásné, společenské a s Ericovým oblekem krásně ladily. Vypadali jsme jak dokonalý pár.

Bohužel jen vypadali...

,,Obleč si je, zlato. Přijdou sem ještě stylisti, dodělají, co bude potřeba a připraví tě na dnešní den a večer. Nemusíš se bát, budeš pod rukama odborníků. Já teď půjdu, ale těším se, až tě uvidím."chytl mě za pas a usmál se.

,,Moc se těším."zašeptal mi do rtů a podal mi ramínko s šaty. ,,Tak za chvíli, Penelope."dodal a opustil místnost.

Jen co jsem tu na chvíli osaměla, vtrhlo do místnosti komando lidí s žehličkami, kulmami a fény v ruce. Na nic nečekali, pořád vykřikovali, že je málo času a posadili mě do křesla. Jeden se mi začal hrabat ve vlasech, druhý se mi staral o tvář,...

,,Ne, to je špatně! Tyhle vlasy - ne, to ne. Holka, nemusíš se bát, já jsem kouzelník, udělám z tebe princeznu."zvolal jeden jediný muž v místnosti - kadeřník.

Když se mnou skončili, nevěřila jsem svým očím. Dívala jsem se do zrcadla a nerozuměla tomu, co ze mě udělali.

Vypadala jsem nádherně. Měla jsem dokonalou pleť, vypadalo to, že nemám žádné líčení a mé vlasy byly spleteny do vysokého, volného drdolu. Pár pramenů mi volně padalo na má odhalená ramena, bylo to prostě krásné.

Jako bych byla nevěsta.

,,Zlato, já jsem prostě kouzelník."usmál se, bylo vidět, jak je na svou práci hrdý.

Dostala jsem krásnou péči. Postarali se mi o tělo, obličej i vlasy a já si teď připadala úplně jako jiný člověk.

,,Užij si to, zlato."mrkl na mě ten muž, když s úsměvem odcházeli a já v pokoji zase na chvíli osaměla.

                                  ~~~
Už se blížíme, začínám být nervózní... :D Kdo je taky nervózní? :D

Zajímalo by mě - kdo chce, aby byl Eric už navždy hodný? :D
A kdo zase naopak? :D

Jak to asi bude pokračovat, co? :D Někdo nějaké návrhy? :D

Jinak Vám moc chci poděkovat za úžasnou odezvu, komentáře a hlavně - Přečtení!! Jste skvělí, už je to 60K PŘEČTENÍ!! MOC DĚKUJUU ❤️🎉

📣Co nějaký speciálek? Něco, o co by jste měli vážně zájem - pište, moc ráda Vám to splním, pokud bude možné :) Dřív třeba hrozně letěly takový ty ,,rozhovory" s postavami, nebo něco takového, takže pište svý nápady, budu neskutečně ráda 📣