Mafia

~49~

Žilo se nám krásně. Ben mi dokázal se vším pomáhat, sehráli jsme se jako správný tým a měla jsem ty nejlepší děti, které jsem kdy mohla mít.

Ben každý druhý den dojížděl do města na nákup, aby nám doplnil potraviny a nic nám nechybělo.

Civilizaci jsme si dokázali vynahradit jen my čtyři a občas nás návštívila Benova máma a sestra.

Jeho matku jsem poznala poprvé měsíc po porodu a naprosto jsem si ji zamilovala. S mým osudem se snažila vypořádat a kompenzovala to pomocí.

Dnes u nás už byla týden a i když to zde bylo maličké, zvládali jsme to všechno skvěle.

,,Tady máš čaj, Penny."položila mi na stůl připravený anglický čaj, který si dělali doma, když ještě bydlela v Londýně.

Do Ruska se přistěhovala za prací, poté zde porodila Bena a Caroline a zůstala tu. Před pár lety ji však zemřela matka a ona dostala na starost statek, který po matce zdědila. Hodlala se brzy odstěhovat zpět na venkov, protože se jí celý život stýskalo a teď k návratu měla důvod.

,,Děkuji, Amando."usmála jsem se na ni vděčně a položila malého do postýlky.

Být matkou pro mě bylo velmi složité. Dva měsíce se přehouply jakoby nic a já pociťovala devastující oběti býti matkou, avšak bych nikdy neměnila. Milovala jsem ty problémy s novým mateřstvím, neboť to zahrnovalo mé úžasné děti.

,,Už spí."usedla jsem venku další den do křesla k Benovi a unaveně zavřela oči. Malá dokázala spát skoro pořád, ale malý mi dával zabrat. Byl vzdorující a bojovný. Bojovný po tátovi.

Nedokázala jsem zapřít Ericovu podobu v obou, ale v malém se to odráželo nejvíce. A to mě trochu ničilo, protože jsem z toho nebyla svá a byla jsem z toho akorát nervózní, protože jsem měla pocit, že tu s námi Eric stále je.

,,Ten ti fakt dává zabrat."podal mi deku, kterou jsem si přes sebe vděčně přehodila a zahleděla se na zamrzlé jezero.

Je pravda, že s Leviathanem to mám složitější, protože jeho povaha už se projevuje dávno po narození a vzdoruje, jak jen umí.

Otce nezapře ani vzhledem, jeho havraní vlasy a snědší kubánskou pleť mi při pohledu na něj naprosto vyrazí dech, jak jen geny dokážou divy. Jediný, co má po mně, jsou moje modré oči.

,,Ale miluju ho stejně tak jako Esmeray."  ,,O tom nepochybuji."přikývl a já se mu položila na rameno.

,,Mamka se sem zase příští týden staví. Tentokrát na rozloučenou."řekl po chvíli Ben. Otočila jsem se na něj plná překvapení.

,,Opravdu?"  ,,Ano, konečně se odhodlala."  ,,Tak to ji moc přeji."usmála jsem se.  ,,To já taky. Víš... Říkal jsem si, že bychom mohli odjet s ní. My čtyři..."  ,,To myslíš vážně?"překvapení střídalo šok.

,,Myslím... Proč by ne? To chceš tady zůstat na vždycky? Však jsme kousek od toho psychopata, bude otázka času, než se k nám dostanou."

Měl pravdu.

,,Já vím, ale myslíš, že to tvé mámě nebude vadit? Dvě děti na krku a my dva k tomu..."

Zvykla jsem si používat slovo "my". Oficiálně jsme nebyli spolu a ani jsme si to neřekli, ale Ben mi neskutečně pomáhá a stará se o nás jako o vlastní, což mu nikdy nezapomenu.

,,Mluvil jsem o tom s ní a pokud bys chtěla, ráda by nás vzala s sebou."pokrčil rameny.  ,,Máš pravdu... Ráda pojedu."zašeptala jsem po chvíli a on mi dal pusu do vlasů.

,,Jdeš dovnitř?"postavil se na nohy a sklonil se ke mně.  ,,Jenom to tu dopíšu a přijdu."ukázala jsem na deník, které jsem od začátku těhotenství psala pro svoje děti Esme a Leviho.

,,Dobře. Udělám ti čaj a zkontroluji děti."přikývl a odešel dovnitř.

,,Esme je na tom pořád špatně s tím kašlem, asi bysme měli zajet do města k lékaři."Ben měl v náručí malou Esme a snažil se s ní pohupovat.

Nic sladšího jsem neviděla.

,,Jo, to bychom určitě měli."  ,,Tak já se tam zítra zastavím, stejně musím hodit auto do servisu."  ,,A nebude ti to vadit?"  ,,Ne, proč by mělo? Aspoň se prospíš."nepřestával mě překvapovat.

,,Dobrá, tak to ti budu vděčná."usmála jsem se na něj a pomohla mu s večeří.

Ráno po osmé Ben vyrazil s Esme do města k doktorovi a já se hodlala aspoň trochu prospat, ale to mi Leviathan nehodlal dopřát a nedokázal se uklidnit.

Snažila jsem se, aby přestal brečet, ale od rána byl opravdu neklidný. Chovala jsem ho, houpala jsem s ním a i přesto všechno se dokázal uklidnit po hodině, kdy unavaně usnul.

Po domě jsem chodila po špičkách, sotva jsem vydávala nějaký zvuk a unaveně si otřela oči rukou. Mateřství je velmi náročné.

Snahu o ticho mi přerušil Ben hlasitým rozletěním dveří.

,,Co blbneš?"vyjekla jsem a periferně zahlédla, jak se Levi pohnul v postýlce.  ,,Musíme okamžitě pryč. Vem Leviho a okamžitě vypadneme z domu!"zařval, plácal páté přes deváté, sotva mu bylo rozumět a snažil se prohledat šuplíky.

,,Co se děje?!"vyjela jsem na něj, jeho pohled mi nebyl příjemný ani trochu.

,,Byl jsem ve městě, Ericovi muži pročesávají město a hodlali se vydat pryč, když mě zahlédli. Asi jsem byl ve stejným hledáčku jako ty. Otočil jsem auto, původně jsem mířil do servisu, musel jsem tě varovat. Bohužel mě zaregistrovali a mám pár minut náskok, tak si sakra pohni a dělej, Penelope!"ztrácel nervy, mně se šokem nahrnuly slzy do očí a rozklepaly se mi ruce.

,,Kde... Kde je Esme?"vzlykla jsem, přijel přece bez ní.  ,,U mamky, potkal jsem ji ve městě a vzala ji k lékaři, já měl jet do servisu, nakonec jsem to nestihl a Esme je v bezpečí. Mamce jsem stihl dát vědět, tady bohužel není signál... Musíme jít, vem Leviho a já vezmu pasy."  ,,Já ale žádný nemám!"  ,,Já vím... Beru můj, tvůj potom vyřešíme. Teď už pojď! Jdu mezitím nastartovat auto."

Venku byla zima, musela jsem nabalit věci pro děti a ve stresu se mi nedařilo pobrat všechno najednou. Levi brečel, zmítal se a nechtěl do vajíčka, musela jsem ho vzít do náruče a dveře jsem málem vyrvala z pantu, jak jsem spěchala.

Jenže...

,,Kam tak pospícháš, Penelope?"ruský přízvuk rozříznul mé srdce napůl. Se strachem jsem se otočila k člověku, kterého jsem už nikdy nechtěla vidět.

*****

Za to další useknutí si zasloužím jít do pekla, ale kompenzace v podobě další kapitoly je přímo na místě a slouží jako moje ďábelské vykoupení :D