Mafia

~15~

,,Je mi třicet let a už bych měl mít nástupce. Mám sice Nikolajeviče, ale tomu to svěřit nemůžu. Musím to svěřit svému synovi."pokračoval a já lapla po dechu.

Pokud naráží na něco, co mě právě napadlo, tak se mi to vůbec nelíbí.

,,Vy máte syna?" ,,Nemám. Nemám ani manželku, která by mi syna mohla dát."řekl. ,,Ale mám tebe."dodal a já zakroutila hlavou v nesouhlas.

,,Ne... Já-" ,,Já se tě neptal, Penelope. Dáš mi syna, jinak už s tebou nemusím ztrácet čas."zavrčel a já kroutila hlavou.

,,Ještě jednou zakroutíš hlavou a narvu ti hlaveň zbraně do pusy."vyhrožoval mi a já ztuhla.

Jak se mi mohl život tak rychle podělat?!

,,A-a co když to bude dcera?"škytla jsem, příčila se mi představa mít dítě takhle mladá a už vůbec ne s ním. Necítím se na děťátko, ještě nejsem připravená.

,,Doufej, že to bude syn. Dceru já nepotřebuji... Pokud mi porodíš dceru, odstraním tebe i ji."

Tak tohle byla poslední kapka. Začalo mi hučet v hlavě, necítila jsem končetiny a spadla jsem do sněhu. Oční víčka se pomalu zavíraly a já, i když jsem nechtěla, je zavřela. Pohltila mě temnota a já se poprvé po dlouhé době cítila v bezpečí.

Bylo mi zle, že až tak bezcitný Eric dokázal být. Nechápala jsem, jak tohle dokázal jenom vyslovit. Nevinné miminko? Proč?!

Probudila jsem se v ložnici, nehybně jsem koukala do stropu a nechala slzám volný průběh. Bylo mi tak špatně, nedokázala jsem to pochopit. Teď už jsem věděla, že v Ericovi nenajdu žádný city. Ani jeden.

,,Už jsi vzhůru? Skvělé."ticho prolomil známý hlas a já znechuceně otočila hlavu za hlasem.

,,Co na mě tak koukáš? Je ti líp? Omdlela jsi a já tě na večer potřebuji mít v pořádku."řekl a já se málem pozvracela.

,,Opravdu by jste zabil nevinné miminko, kdyby to byla holčička?" ,,Nic jiného by mi nezbylo. Pokud by se vdala, všechno by dostal ten kretén, co by si ji vzal. A to já nemůžu dovolit. Dcera je jen přítěží."znechuceně jsem znovu odvrátila hlavu a zavřela oči.

Budík mi oznamoval, že je šest hodin večer, když jsem se znovu probudila.

Pomalu jsem se posadila a uviděla papír na polštáři vedle mě.

,Přijď dolů do jídelny, až se laskavě probudíš'

Psáno chladně, neosobně a mě překvapovalo, že se nad tím pořád pozastavuji. Je bezcitný, co furt čekám?

Zavrčela jsem, vůbec se mi nechtělo, ale byl to rozkaz a já tak musela vyskočit na nohy a sejít dolů.

Ještě stále jsem se tu neuměla dobře orientovat, takže jsem bloudila, než jsem našla jídelnu.

Eric seděl za velkým stolem, zrovna něco řešil s Nikolajevičem a já tam tiše postávala.

,,Budeš tam stát další hodinu, nebo se ke mně připojíš?"zvedl ke mně po chvilce pohled a já se posadila.

,,Takže... Je ti líp?"ptal se a napil se vína. ,,No... Moc-moc dobře se necítím."odpověděla jsem a doufala, že ho něčím zase nerozčílím.

,,Zavolám doktora, zkontroluje tě a sám posoudí, jestli nám to nezkazí plány."řekl a pobaveně mrkl.

Odvrátila jsem od něj hlavu, bála jsem se, co doktor řekne a nechala si přinést večeři.

V tichosti jsem jedla, periferně sledovala Erica, co právě dělá a přemýšlela.

Měla jsem strach. Miminko jsem nechtěla, nechtěla jsem utíkat, ale pokud to bude dcera, bude to nezbytné.

Jenže... Pokud útěk bude trvat půl roku, jak Nina tvrdila, znamená to, že budu mít už větší bříško a to mi útěk znemožní.

Nějak tohle Nině budu muset říct, útěk bude muset padnout... Ale když to bude dívka, zůstaneme tu obě na smrt.

Jsem zoufalá, je to padesát na padesát a já se modlím k chlapci. Co se mnou udělá, až mu porodím syna? Jsem přítěží, nejsem jeho manželka ani přítelkyně, jsem tu jen pro jeho syna.

Vyvstává tu otázka, jestli Eric něco netuší a nehodlá si mě pojistit miminkem, abych neutekla. Je chytrý, nevím, kde všude má kamery a pokud udělám jen sebemenší chybu, dá si všechno dohromady a znovu mě čeká smrt.

Pokud uteču, znamená to smrt. Pokud neuteču a budu mít dceru, zemřeme obě. Pokud mu porodím syna, není tu jistota, že přežiju a znovu to může znamenat jedno. Smrt.

Nemám co ztratit, zemřu tak jak tak, tak proč se nepokusit i o útěk?

Bojuji sama se sebou, svádím boj s touhou po útěku a strachem ze smrti, ale všude na mě číhá temnota.

Jsem v zatraceném kruhu, ze kterého vede jen jedna cesta... Na hřbitov.

                                  ~~~~~
Omlouvám se všem, kterým jsem slíbila další kapitolu už včera, ale učitelé mi poslali učivo jako samovýuku a já jsem se do toho chtěla dát už včera, abych toho dneska neměla kupu... Omlouvám se tedy ještě jednou a doufám, že se kapitola líbila :)